Před rokem po roce a tel. číslo sedum tři tři čtyři čtyři tři a dál...

Včera v 15:15 | Allis |  Tady slečna A.
oooo ano jsem si vědoma, že mě jednoho dne ta potřeba mužské pozornosti přivede do značných nesnází
aaa ano včera jsem si vyhodila z kopýtka a udělala jsem si mužský večer a filozofovala jsem až do půl 4 do rána
nicméně uveďme věci na pravou míru
je pro mne šíleností kolik emocí a pocitů zamilovanosti člověk dokáže mít, vždycky mě bavily a baví dál a vždycky budou je to jeden z nejšťastnějších pocitů a ano, přiznávám se, dělá mi v duši přijemný pocit slyšet jsi skvělá žena, co si budeme nalhávat
člověk zdrcený vlastním životem láskou a dalšími věcmi, který sotva stojí na nohou je vždycky rád když mu někdo něco takového řekne, takže děkuji
bez myšlenky na to, že zítra je 20. května a pokud se vratíme i do článku psaný 21. května zjistíme co se stalo tu noc z 20. na 21. květen, ano láska mého života mě opustila a řekl, že do vztahu jsme nikdy nesměřovali a že tohle už se nebude nikdy opakovat, a tak jsem toho rána přišla domů s pocitem, takže je tady konec, opravdu se to stalo a v tom jsem žila až do listopadu minulého roku, kdy jsem od něj odcházela a políbil mě na rozloučenou
toho dne jsem si uvědomila, že konec nikdy nenastane ať chci nebo ne a tak to prostě je, vždy budeme mít otevřený konec
nicméně je to symbolický den v mém životě, i když vlastně nic neznamená s vyjímkou toho, že on v sobě dokázal najít tu sílu a opustit mě jako první a udělal to
a tak jsem brouzdala včera cestou domů kolem té 4hodiny ranní a držela v ruce telefon, a naneštěstí pro mě, znám to číslo z paměti a s jitotou toho, že mi to nezvedne jelikož jsou 4 ráno a má přítelkyni jsem to teda vytočila, jako slaboch samozřejmě nebojte cítila jsem se tak a tak jsem to chtěla v momentě hned vypnout a vysrat se na to ale nestihla jsem.
tak jsem se nesměle zeptala můžu ti ještě volat...a bla bla bla jistě princezno za deset minut tam.
tak sem šla, šla sem dál než na smluvené místo a před jistým podnikem, ve kterém se měl nacházet stála slečna, a jelikož jsem ji poznala, věděla jsem aaaaa.....přítelkyně mého krále.
Foukal teplý vítr ten večer a tak se dá jemu zazlívat že nesl křik jejich hádky přímo ke mě, nebo řekněme si to na rovinu jelikož jsem stála 3 metry od nich. Zase! Zase! jsem stála na pozici, kdy jsem si říkala ještě že to nejsem já a nemusím tohle řešit. Jelikož, je to jedna a ta samá pohádka pořád dokola a je to trapné. Chvílemi jsem měla sto chutí tam vejit a říct vyser se na něho a poď se se mnou ožrat. Asi už bude navždy stejný idiot, ale já si s tím samozřejmě poradím.
no vystavila jsem se tak svítání a zpěvu ptáků, domů jsem přišla v pět a dnes jdu dál a čekat než se přehoupne půlnoc a pak si to užiju.
děkuji za pozornost, květen je vždycky tak vtipný měsíc,volala jsem a zkoušela jestli odmítne jak vždycky říkal, zase neprošel zkouškou stejně jako já, tak si plácnem a půjdem dál
nešiřte že poslouchám cizí rozhovory ja jsem stála jen vedle a nikdo mě nepoznal
svět je plný šíleností a někdy je to fajn, alkohol mi zase pročistil život a jsem teď spokojená, je třeba umět využít špatné věci k vlastnímu dobru, a pocity zamilovanosti si tak marně uchovávat v sobě jen pro lepší pocit v srdci kvůli tomu, že někdo tam venku už o mě vlastně vůbec nestojí.
ať žije tento víkend a my s ním naviděnou po výročí

kočka baba jak sviňa, tak jo jde sa na hokej a jedem
Přidat komentář
 

Sloupek: Skins 3. generace

Pondělí v 21:49 | Allis |  OBLÍBENÉ

Takže jsem se dostali, snad můžu konstatovat do finále tady této dokonalé šílenosti a tu nám zakončila právě tato 3. generace. Pokáždé když jsme se rozloučili buďto s první nebo druhou generací, bylo těžké zvykat si na nové osudy, nepřátelství čí lásky a vniknout do toho všeho tak, aby vás to dokázalo pohltit, což by mělo a to pokaždé a každý díl.
Problémy nás všech mladistvých jsou vcelku vždy směřující podobnými směry. Nešťastná láska, šílení rodiče bez špetky pochopení a nebo právě naopak. Kamarádství na život a nebo vůbec ne a spousta dalších problémů, které se řesí v každé generaci. Jelikož co by to bylo za problémy, kdyby sme je každý z nás neznal. Nikdo by si tak nemohl říct, ano, tohle jsem já.
První série byla vstup, seznamovali jsme se s tím co tento seriál vlastně představuje, co se nám snaží ukázat a co ne. Pak sme zjistili, že se nám vlastně snaží ukázat naprosto všechno a nezakrývat absolutně nic. Palec vzhůru pro ně, dostali jsme na talíři svět mladistvých bez drahých aut, luxusních vil, značkových oblečení za tisíce dolarů či čehokoliv a podobně.
Přechod s první generace, kterou každý těžko opuštěl díky chudáčkovi Sidovi a šíleném Chrisovi byl asi poněkud krkolomný. I já se přiznám, že než jsem si sedla s druhou generací, trvalo to celou třetí sérii. Potom se ale projevila krásná Emily a dokonale tajemná Effy, která buď fascinovala nebo otravovala, samozřejmě hodný Freddie a opět po Chrisovi nezapomenutelný šílenec Cook. A pak jsme se dostali až k závěrečnému výroku I am Cook a drama druhé generace bylo rázem ta tam a já jsem pár dní chodila a říkala si kurva vždyť oni se nikdy ostatní nemuseli dozvědět, jak to vlastně s Freddiem bylo. Ale tak jsem se pustila s chutí dál.
Franky promiň ale na začátku všeho jsem si skutečně myslela, že jsi chlapec. 5 série přinesla trochu pročištěný vzduch od předešlých serií. Nešťastní chlapci a zesměšňovaná dívka, spolek dívek které chtějí být vše ale přitom jsou řekněme trochu větší nic bez pomoci jiných. A právě v tomhle všem bylo nekonečné uchvacující kouzlo.
Čistá ničím nenarušená láska mezi Richiem a Grace, která od dílu k dílu jen rostla a vzkvétala a proto pak přišla ta tragédie. Mini, která zdaleka není to co by si přála aby byla. Pak přišla bomba v podobě Liv, která mě dostala a stala se mou favoritkou ze všech. A ať mi nikdo neříká, že nebyla podobná Jal z jedničky. U šesté série, u každého dílu jsem brečela, na začátku v prostřed i na konci. Na šílenost s láskou u všech hrdinů, i Grace, která se pořád usmívala, Liv která měla u sebe stále láhev kdyby náhodou až po Mini a jejich pět těhotenských testů v šuplíku.
Nemusím asi dodávat, že u posledního dílu jsem se trochu...víc plačtivě zhroutila ať už šlo o kohokoliv z nich všech. Vyzdvihuji proto 3. generaci do popředí, obešli sme se bez šílence, který pouze bavil nudné díly jako v předešlých seriích, postupem času se charaktery vyvinuly v pravé opaky než kdo čekal a proto ano...tohle mě fakt dostalo.
Možná je to pár společnými rysi života, či stylem či kdoví přesně čím. Ale aspoň jsem si v osudných dnech nepřipadala tak sama.


Přidat komentář

Tvrdě me polib než odejdeš

Pondělí v 19:13 | Allis |  Místo pro vypsání..
Ahoj má drahá kamarádko,zase si musela přijít a ukázat mi o co vlastně přesně gou, né že bych nebyla vděčná ale i přesto bych chtěla odejít.
Vždycky jsem tě vítala s otevřenou náručí, jelikož každý z nás potřebuje být sám, alespoň někdy a sdílet samotu jen sám se sebou. Ale přemýšlet se mi nad tím, jak na mě padl úděl si zase všechno nevinně vyžrat až do dna a ještě s třešinkou na dortu, to se mi fakt nechce.
Někdy mám samozřejmě přehnané reakce a už všechno vidím dopředu a tak jak to vlastně skončit ani nemusí, ale znám své kamarádky už 10let a skutečně dokážu poznat kdy se něco děje a kdy ne. A tak zůstanu sama a postavím se na vlastní nohy. Stále přemýšlím jaká cesta tady v tomhle směru vede k úspěchu. Je to hrozně složité všechno.
Já jsem vlastně strašně složitá a to bude na tom všem ten úplně největší problém.
Pořád si říkám že všichni okolo mají šťastný vztah a jenom my dva nejsme šťastní s mým mužem. Nechápu proč si to myslím ale nesutále si to myslím.Nic není podle představ, všechno mě přestalo bavit, jak dělat ze sebe krávu tak škola, a celé prostě úplně všechno.
Chtěla bych si jen tak tiše přisednout k jeho stolu, usmát se a zeptat se ho,jestli si s ním můžu ještě někdy povídat nebo jestli je šťastně zadaný. Začíná mi docházet jedna strašně šílená věc. Pokud svého muže neopustím, jakopže nevím jestli to dokážu, v příštím roce po květnu spolu odjedeme pryč, bude pak všechno už hrozně moc svazkové a vážné, a co když už nikdy nebude šance, se k němu zase vrátit zpátky a už to opravdu dojde do toho stavu, že budu mít přítele, budu milovat krále ale už nikdy...se nic nezmění.
Kdybych mohla jet kamkoliv, jedu okamžitě kamkoliv. Je to opravdu odporný pocit, když víte že vaši přátelé, kterým vkládáte mnohdy větši důvěru než sami sobě, se vám plánovaně vyhýbají, nechtějí s vámi trávit čas a ještě ke všemu si v hlavě vytvářejí nesmyslné obrazy o tom že za všechno můžu já.
Jo někdy to jsou na světě srandy. Vlastně vždycky to jsou na světě srandy
Nikdy v životě totiž nevydržím u názoru, že toho muže už ve svém životě nechci. Stačilo v pátek jen slyšet jeho hlas a všechno ve mě bylo zase vzhůru nohama.
A jak to teď milý živote napíšeš dál, nechám na tobě. Já jsem svá rozhodnutí už učinila. A pokud nikomu nikde a nikdy chybět nebudu, budu si asi jen vyčítat to, že jsem na to nepřišla už dřív.
Zásadní kroky jsou zde, tak vítejte. Ty milá samoto mě doprovoď teĎ do postele a ukolíbej do spánku, Chci chvíli zmizet ze světa děkuji.

a kdoví jaké vůbec bude v tomhle podání léto....
Přidat komentář

Zpíváš mi requiem

11. května 2012 v 14:44 | Allis |  Tady slečna A.
víte, nechce se mi o ničem mluvit ale vlastně o úplně ničem
rozhodla jsem se začít dělat zásadní kroky, velmi zásadní-a to tedy vůbec žádné
tentokrát nebudu v pozici hlavního řešitele všeho z otázkou udělala jsem vám něco?..ne
sednu se svým čepovaným vínem, s myšlenkou někde v dáli a budu sedět a budu si hledat nové přátele, ano i nerozdělitelné se dá rozdělit je to pravda
a tak si říkám třeba se časem oddělím i od něj...pokud toto slovní spojení opravdu platí
začla sem skejtovat,spadla sem,je to perfektní,jezdím si do ledničky po bytě pro minerálku,venku mám neustále slunce za zády,jen ta špetka trapných sraček ze základní školy mě tíží
a tak mám kamaráda,a sem za to křižována
a tak mám najednou jiné cesty než s něma dvěma a tak jsem za to křižována
každý svého života strůjcem, pokud to zrovna nejsou naše sny
po tom všem už opravdu na sebe nedokážu neustále brát pozici ano tak promiňte chyba je ve mě, na to se už vyseru naprosto všem
klidně mě opusťte, vždycky se cení čas postavit se na vlastní nohy, mám k tomu stále možnosti
přeju vám krásný slunečný propitý víkend, šťastně maturující květen který mě čeká naštěstí až za rok a zase se stavím.fotím.aby to nevypadalo že furt piju.
k pití sem si ale vybrala nejlepší sport,skejt a kolo! takže můžu pít ale přitom stejně sportuju, je mi to vlastně jedno.

Přidat komentář

Number nine! no shit!

3. května 2012 v 21:45 | Allis |  Tady slečna A.
ta příroda je tak dokonalá!!
jak dokázala snad během dvou dnů vytvořit ze sotva rozpučelých stromů naprostou džungli, jak vlaje ten nastudenělý vítr a jak hrozně jde vidět, že jsou všechny lístky na stromě a kytičky v trávě šťastné, že mohly tohle jaro zase vyrůst
pak najednou přijde bouřkaa a ona stejně je tak dokonalá jak se ukrývá pod těmi honosnými černými mraky, chci tam být navždy venku a nechat si do vlasů foukat vítr a slunce dopadat na pokožku

prázdniny byly fajn, udělala jsem si prázdniny od pátku do středy ajo dobrí.v sobotu jsme si uvázali člun ke stromu a pili sme celý den víno na slunku-jo vcelku mejdan.pořád jezdíme na kole.pořád se dívám na to jak se mi před očima ztrácí kamarádka.jak mě můj král srdce oslovuje s úsměvem a strachem na rtech.jak je teď všechno vlastně v hajzlu ale já sem si řekla, že už dál nebudu přemýšlet nad milovat či ne.to co mi trhá srdce je to,že z přátelství na život a na smrt se z ní mohlo stát něco co se nezajímá o absolutně nic. ale víte co nechci to rozebírat trochu mě to velmi zneklidňuje.
pořád brečím u skins,šílenost.jsou to zkurvení hrdinové kteří jsou ve sračkách, ale pořád jsou hrdinové.
už nenávidím strašně školu,chci se válet na trávě a hrát fresbee a pít víno a srát na to.jo a mám skejt hahhaaa a tak začnu svou novou aktivitu co nejdříve to přijde, zatím jezdím po kuchyni.
mrzí mě,že jaro nepřineslo ani obměkčení v tom aby se mě snad po dvou měsících zeptala a jak se máš moje kamarádko?
tak jo květen je tady a my řveme už jenom devět pondělků a budou letní prázdninýýýýý a lééétooooo!!fuck!!!yea!!

wraaaaauuuuuuu
Přidat komentář

touching without touch

1. května 2012 v 13:13 | Allis |  Tady slečna A.



a slunce svítí, rty se usmívají když okolo sebe procházíme, mám skvělé kalhoty, pořád děláme oheň, nafukujem člun, a nepřipouštíme si, že bysme mohli být nějak nešťastní jen ti slabí což my sme
Přidat komentář

prosklené okno rozzfoukl vítr a s ním odešla realita

24. dubna 2012 v 15:16 | Allis
...ale nejsem si zdaleka jistá, zda-li to byla opravdu realita nebo jen chvilkové poblouznění nekonečnou láskou
bylo to období zmatení, které přišlo ze dne na den a na delší chvíli se v mém srdci pozastavilo...a když už něco takového přijde samozřejmě, že to nikdy není bez následků
Začaly se najednou vynořovat ty šílené vzpomínky, ta rána, ta objetí a ta láska a chtíč, který byl a já se v noci probouzela a dívala se na svého přítele a říkala si, jaklé by to bylo kdyby vedle mě ležel on jako můj přítel, ten který mi do života postavil už nezdolatelnou překážku, což je on sám
Celý život jsem si vybírala cestu kdy jsem dávala přednost srdci před rozumem protože mi to přišlo doopravdy správné protože jakmile bolí srdce, neskončí to nikdy dobře a abych se vyjádřila osobně, strategická myšlenka na budoucí život vás netrápí když je srdce v přítomnosti šťastné lásky, chápete jak to myslím.
Když jsem byla nezadaná, mohla sem mít tyhle zmatené týdny kdykoliv sem chtěla, schovat je do hrdla láhve a nechat je vyjít na povrch až zmatenýmmi telefonáty, které končily tak kde jsi sejdem se a nebo hůř- volaný hovor nepříjimá a nebo ještě hůř píp..píp..píp..
ale teď jsem jako měla dělat co? můj přítel mě každý den objimá s takovou láskou a já místo toho řeším, že mám kredit pouhých 11korun a jestli to bude stačit na páteční hovor
a tak se dá říct, že se po tomto víkendu snad všechno dá do pořádku, je to divné říct v úterý pro mě ale skončil víkend až dneska.
všechno nabralo zvláštní směr hlavně tím, že jsem s králem svého srdce strávila tři dny jako kamarádka, jak pracovní, tak zábavou prorvané dny včetně ožraleckých vtípků a všechno bylo skvělé, bez pocitu lásky jen se spokojeností, že tam prostě je. Můj přítel se od soboty stal svobodným jelikož jsem ty srdcové myšlenky už nezvládla a tak jsem řekla, dej mi čas si uvědomit, jak moc tě vlastně potřebuju. Potom mi bylo zjištěno že král mého srdce je tedy po nekonečně dlouhém očekávání opravdu zadaný a má přítelkyni. viz se vracíme do pátku, kdy by mi ten telefon stejně nevzal říkejme si štěstí nám leží na dlani. A tak pršel čas kdy všechny tyto myšlenky vystřízlivěly, pravá realita se ukázala na světlo.
Jde o to, že milovat ho budu to nikdy neskončí a tak kdybych měla poslechnout srdce asi sedím u jeho domu a čekám na něco co nikdy nepřijde.
Poprvé v životě jsem tedy udělala to, že poslechnu rozum, vzdám se nesmyslů a uvedu život zase do normálního chodu s omluvou svému muži, za to že jsem odporná bez přiznání skutečné pravdy. A při usinání a probouzení budu myslet jen na to, že nějaká žena co jen tak přišla, ho tak uchvátila, že se mohla stát jeho přítelkyní.
Končím tedy z úvahami o lásce a její podstatě a všechno se to pokusím zničit pryč. svého muže miluju, to vím a potřebuju ho, ale je to zlý pocit zklamat srdce, jelikož je to zbabělé
ale věřím ,že když už jsme se do toho všeho jednou dostali, tam kde jsme teď bude to mít co dělat s budoucnem a ty věci a rozhodnutí dostanou smysl
*já bych chtěla tento článek věnovat našemu krásnému vesnickému víkendu, plného práce se dřevem, sluncem, špekáčkama, pivem a mužů, se kterýma mi bylo nádherně. Opíjení se v kotelně se spolusedící přítelkyní, ožraleckým ránem a celým dalším fotbalovým dnem plného vína a piva a posměšků a narážek na nás dva, že si oba dva myslíme to samé ale nikdy to nesmíme říct. Děkuju za nádherný víkend*

jdu si udělat mega chleba ve vajičku s oblohou a nechat si zdát o ničem, vlastně o tom, že je zase všechn ve sračkovitě posraném a zkurveném klasiku života

*tam kde to chci dotáhnout, co nutně potřebuju už jen kvůli tomu co se děje teď, jsem přesvědčena že to dokážu,protože když už ani sny o budoucnosti pak už nic.děkuji*
Přidat komentář

I try to run but I don't wanna ever leave.

18. dubna 2012 v 16:14 | Allis |  OBLÍBENÉ


Na první stránce našeho příběhu,
budoucnost vypadala tak jasná.
A pak se tato věc stala špatnou
Nevím, proč jsem pořád tak překvapená.
Dokonce i andělé mají své hříšné intriky
a ty bereš smrt do nových extrémů.
Ale vždy budeš můj hrdina
i když si ztratil svůj rozum.

Teď máme i štěrk v našich hlasech
sklo je rozbité z boje.
V tomhle přetahování lanem, vždy vyhraješ
dokonce i když mám pravdu.
Protože jsem žrala ty nesmysly z tvé ruky,
S násilnými slovy a prázdnými výhrůžkami
a je to smutné že všechny tyhle boje
jsou to, co mě dělá spokojenou.

Tak jsem možná masochista
Pokouším se utéct ale nikdy nechci odejít.
Dokud se stěny stále zvedají
v kouři se všemi našimi vzpomínkami
Přidat komentář

Scram all of you and let me live my life, no thank´s

18. dubna 2012 v 16:07 | Allis |  OBLÍBENÉ

so thank´s for your part


commemorative

si tak říkám, jaké by to bylo všechno, ty stupidní věci jako je nakupování na společnou večeři, sledování televize...
můj muži, odpusť že jsi mě potkal a odpusť že ti zlomím srdce a promiň mi, že tě nemůžu milovat jako jeho a promiň že je na čase ukončit nevědomé ubližování a odejít
Přidat komentář

Something into boring days

16. dubna 2012 v 20:55 | Allis |  OBLÍBENÉ
  • Přežít
  • Stín Kapradiny
  • Na Západní Frontě Klid
  • Goyovy Přízraky
  • Mezi Zdi
  • Amelie Z Mortmartu
  • Telefoní Budka
  • Stalo Se
  • Acid House
  • Bel Ami
  • Jízda
Takže to by byl filmy, které mám sepsané už asi měsíc, až mi bude nejhůř ať mám u čeho zapomínat, zítra je v televizi jízda, tak si budu moct něco odškrtnout, zkuste se mrknout na trailery mám ty filmy tak posbírané od všechn známých co mi jako fakt doporučují, pár mám kvůli povinné četbě a pár kvůli sobě.
Chystám se taky na velkou čtecí kariéru a mým plánem je Jack Kerouac On The Road, zítra si proto jdu, má to 289 stran bude to asi můj čtecí rekord.
Začnu psát svůj životní film o svém životě a velkém ničem a tak dál.....Mám strašně krásnou depresi a zase si ji hrozně užívám.
Přidat komentář

Let me go please, alone!

16. dubna 2012 v 16:35 | Allis |  Místo pro vypsání..
Já nevím, jestli má vůbec smysl se ptát, snažit se poznat důvody těch věcí, které jsou smrtelně nutné k životu ale nikdy se nestanou.
Proč vlastně,kdybych na ten zkurvený osud nevěřila tak bych už v sobě dávno umřela. Ano říkám si, že každá ta věc, každý ten čin, každý ten moment a všechno co se stane má svůj smysl. Třeba i to, že mám teď vztah, i to že se stejně nedokážeme opustit, třeba i to že mě miloval ale nikdy jsem asi nebyla pro něho tak dobrá aby se mnou chtěl žít. A co když pak přijde ten okamžik, který se podle osudu má taky stát a on bude milovat někoho s kým už bude chtít žít. A já vlastně nejsem šťastná jen kvůli tomu, že to není on. Mohl by to být nejlepší muž na světě a být ve všem nej to co si přeju...ale nebyl by to on.
A tak i když vlastně milována jsem, objímá mě někdo když potřebuju a mám všechno co jsem chtěla mít před rokem, stejně to nikdy nebude to co jsem celý život chtěla. A jak se mám smířit s tím, že spolu nikdy nebudeme moct být, že ho budu navždy milovat a toužit po něm, že nikdy nezažiju jaké by to bylo kdyby byl on ten můj muž. NIkdy se to nestane a celý život bude takhle pokračovat dál? Vždyť to snad nedokáže nikdo....s takovým pocitem žít.
Potřebuju do jiného světa na chvíli, kde neni sobectví, ignorace, a moje lži. Nebo odejít, ztratit se, schovat se.
Už ho nechci radši nikdy v životě vidět, nechci už nikdy vidět to co se všechno stalo, chci to všechno zapoemnout. Za chvíli to bude tři roky, celé tohle..nevím jak to mám nazvat, tři roky od prvního políbení a mě ještě do této chvíle zůstal ten pocit na rtech a vím že ho nikdy nevymažu. Nedokážu ho vypustit ze života a ani nechci. A nemůžu být taková přítelkyně, řekla jsem že to nikdy neudělám, jestli někdy najdu lásku a skončila jsem jako jasný poražený. A takhle to nejde. Jsem odporná stejně jako on, hodné lidi do toho tahat nemůžu. Prakticky pokaždé mi jde jen o to aby ještě nikam neodcházel, a abych ho vůbec viděla. Celé svoje mládí jsem prožila jen v jeho stínu. A to měl být taky osud? Jestli ano potřebuju mít jen ujištění, že do konce života bude všechno v hajzlu.
Takže černý čaj a strašně moc školy abych zase na chvíli odešla od reality. A taky mě napadlo, že jsem přestala sledovat Skins, a tak sem šla do toho, je to hrozně krásné a říkám si, škoda že mě taky někdo tak nemiluje, a mě přitom miluje ještě víc. A to je na tom to nejhorší.

Přidat komentář

sen o počátku světa

16. dubna 2012 v 7:07 | Allis |  Tady slečna A.
rozhodla jsem se konat velké činy a ne jen tak sedět a čekat na jaro, které by jako asi mělo být ale nějak na to pěkně sere
seru na strach a budu se muset postavit všem životním situacím, které tady teď máme na výběr
to že je to tak hrozně citově složité jsem si připustila až teĎ a věděla jsem před tím proč to nemám dělat
zjistila jsem sem že jsem prachsprostá dívka která asi neví co chce a přitom v tom mám odjakživa jasno, ale na jedné straně se těžko buduje když ta druhá strana nechce
pořád jen otáčím listy v kalendáři a ty týdny utíkají dál a dál, pak bude květen, oslavím rok od toho co mě opustil, třeba se tomu s ním paradoxně zase zasměju a půjdu si po svých
moje sny se v tomhle nikdy nemýlí, vždycky se mi o něm zdají tak krásné sny ale skončí to tak, že bych si z toho měla vzít poučení, že on to nikdy nebude a ani být nemůže.
hezký začátek týdne, koupíme si asi horské slunce jako bylo v mužích na stromech

Počet komentářů: 4

Další články

Kam dál

I need you to need me