Dneska sem tam nešla...Prostě nešla..Já sem to už nedokázala...
Každý den si to všechno připomínat..Ty chodby...Nesou v sobě tolik vzpomínek...
Nedokážu to...Od pondělí můj život ztratil smysl..Je to divná věta ale prostě to tak vypadá...
Jsem teď hrozná,Omlouvám se všem co se mnou tráví čas...Nedá se to zvládat..
Děkuju osobě,které to prostě můžu všechno říct.Ono to pomáhá se vypovídat.Těm co jsou se mnou každý den už to říkat nemůžu ale potřebuju o tom mluvit..
Utíkám od toho všeho psaním.Píšu,Píšu.Všechno se to snažím vypsat i když vím,že to nejde.
Jsem ospalá,unavená.Mám narušený celkový harmonogram dne.Uvnitř jsem úplně rozežraná na kousky,které se nedokážou spojit.
Ještě dlouho...bude to trvat ještě moc dlouho.Mám naději.Nevím jestli mi pomáhá nebo spíš zabíjí.
Zabíjí mě vzpomínky...
Celý víkend budu spát,ležet,číst a psát.Připravovat se na to až zase v pondělí přijdu na to místo...Dala bych všechno za to abych tam nemusela.Nemůžu se soustředit.Celých 45minut nevím o čem je řeč.Absolutně jsem jinde.V myšlenkách.
Co pomůže?Samota...Klid...Spánek..Aby se vrátil?....No..
