Mám v sobě hrozně divný pocit,jak to píšu nevím proč...
Každopádně musím to sem napsat abych si to pamatovala a měla to někde napsané..
Asi se ptáte proč?...
Vřera jsem ho potkala večer..šel sám a byla to šance,která se dala krásně využít pro začátek..ale co myslíte že já?...nedokázala jsem to...prostě jsem tam stála,dívala se jak mizí v dálce a byla zase na dně..
Prostě je to kůvli tomu,že nejsem natolik sebevědomá a prostě jsem hrozný pesimista..hned všechno vidím nejhůř a nenajdu v ničem nic dobrého..
A to musím změnit...Buď to byla poslední šance,kterou jsem s ním měla nebo akce,která mě má nakopnout dopředu..
Pokusím se o to druhé..Prostě ho miluju a musím za tím jít...Ale bez té sebedůvěry to prostě nejde...
Takže mám takový víkend,kdy se dám do kupy,samozřejmě to nejde hned ale časem..
Štve mě to nehorázně moc..ani to nedokážu popsat..
Čekám pořád nevím co...ale je mi jasné,že ten první krok musím udělat já a jak když si nevěřím?...No..
Takže bych to chtěla změnit a v pondělí,už to myslím všechno vážně...
Hrozně bych se mu chtěla za všechno omluvit...Když to dávám já najevo,tak on ne a když on,tak zase já ne...Mrzí mě to..Ale prostě nevím proč mi to nikdy nevyjde...
........Pořád myslím na ten včerejšek..jak sem to zase propásla...jenom doufám,že budu mít ještě šanci..a přísahám,že už se jí chytím...
Takže..?...
Přeju si hodně štěstí....a lásky...a sebedůvěry...
