Takže lžu sama sobě,říkám si,že to zvládnu,zvládnu nahodit nezajímavou ale důležitou začáteční konverzaci..ano..celý víkend si na to dodávám odvahu ale když nastane ta situaci tak to nezvládnu..
Takže teď co je lepší...mám si dál říkat,že to dám i když v sobě vím,že to nedám?..
Vím to a není to žádné nevím co...
Prostě...
Je jasné,že on mi nepomůže on nezačně....děkuju mu za ty náznaky ale já nic nedokážu..
Takže to skončit?Jak asi když ho miluju a když ho budu vídat každý den ve škole tak asi těžko..
Dívat se mi nestači,chci víc..Mám to zase zkusit?...Nedám to...
Tak co mám kurva dělat..
Jsem hodně v prdeli zas!!!!!!
Jako kdyby se zas všechno sralo...ale já neřeším okolí protože bych to už nezvládla společně s ním..ale stejně...Co sem zas udělala jednomu kámošovi..asi už bývalému?...co zas Kurva?...Ona je teď asi šťastná(bývalá kámoška)...takže si vybrala tenkrát dobrou cestu když se na nás vysrala..a já jsem kde?...Miluju největšího debila...
Tak jak to mám udělat abych si tu sebedůvěru dodala a zvládla to?...
Nevííííím..
Absolutně nevím co mám dělat....
Asi to říkám naposled protože dalši prosranou šanci nedám...
Takže...nedokážu tomu uvěřit,že jsem si ho dneska zase nechala utéct...že jsem to nedokázala...
Ale naposled..
Zkusím to...a už se musím opravdu vysrat na následky...já nechápu čeho se pořád bojím...
Jako musím se uklidnit tím,že jsem nepočítala,že by to dneska mohlo vyjít a tak jsem nebyla nachystaná a nestihla jsem ho potkat tam kde jsem chtěla...
Šel ale sám...
No prostě...
Naposledy...
On mi bohužel nepomůže,takže je to na mě...ach jo..proč nežiju ve světě kdy kluci balí holky:(...
Já už nemůžu...zas se třepu jak psychopat a nevím co mám dělat abych na to nemyslela...

Asi se už fakt zabiju....