
Zase jsem v dobrých sračkách,nevím a neručím za to co se může všechno stát.
Už opravdu nevím,cítím,že bych měla každou chvíli vybuchnout z toho všeho,hromadí se to ve mě..
Všechny ty sračky se usazujou..a jednou už nebude místo,tak to bude muset skončit jinak..
Nedokážu bez něho žít,posrala jsem to všechno,že jsem to nechala dojít tak hrozně moc daleko,vím to.Seru na všechno kolem sebe,na školu,na přátele,ztrácím je,pomalu ale jistě.
Nemůžu to ale zastavit,je to ve mě a já to nedokážu.
Nevím co mám dělat,vidím jenom jeden cíl,ten mě uklidňuje.
Rozbrečí kdykoliv,i při největším smíchu.
Je neuvěřitelné co v sobě ta písnička skrývá...jo..tohle mu budu zpívat poslední den ve škole..
Kdy to bude všechno naposled...
V úterý mi dal naději,ta mě dostala sem...co bude dál?...NIC...
Na co mi jsou plány?...k ničemu..stejně nevyjdou..
Na co jsou sny?...k pláči..nikdy se nesplní...
Na co je tahle láska k němu?...k tomu abych umřela..
Na co byla ta naděje?...k rozhodnutí o konci?
Odtancuju to,užiju si vodák,Itálii a potom...
Nechám vám památku:)
Neberte mě vážně...Jsem v piči...