A Proč?...
Nejvíc ze všeho mě v celé téhle situaci zničila právě ta naděje...
To,že jsem ji měla a myslela si kdo ví co...Bohužel..
Zrovna ve chvíli kdy mě začínala opouštět a já byla 100%rozhodnutá,že to všechno skončí,se začínají dít takové zvraty,že to není možné..
Jenomže co mám teď jako dělat?...Já nemám čas...on to asi nechápe..
Včera sem to zas měla tak naplánované,stejně hodin jako on,společný oběd ale on si pán nepřijde,však proč by přece chodil v dešti do školy..proč si neležet doma..
A já sem zas prožívala to co v lednu,přesně...to že mi jeden den věnoval nádherný pohled a druhý nepřišel..a já se užírala a nezvládala...
A jestli nepřijde dneska...ani na to nechci pomyslet...pane bože stůj při mě!!
Mám ji...mám zase naději a nezničím ji..protože tohle mi nejde...
Pořád vidím před sebou ten pohled v úterý..úplně mnou ojede divný pocit jak si to představím...
Ale ať kurva pochopí,že já nemám čas!!!
Příští týden mám závěrečné vystoupení s baletem,3 dny nebudu ve škole..ale rozhodla jsem se,že přijdu na obědy..jinak bych to nezvládla..
Před tím v odmilovávacím období jsem se na ty dny těšila ale teď...Proč je to tak debilně načasované?
Je jasné,že jsem na řadě já....jsem připravená tak akce prosím!!
Teď se mi zas zdá o všem možném...
O tom klukovi z icq,o něm a o mojí životní lásce z druhého domova...Ach...:D....To neřešte...on je takový ten nejdokonalejší...a nejlepší na světě...bohužel jen když tam jsem..tady vyhrává někdo,kdo se mu ani ze čtvrtky nevyrovná:D
