Ahojte,zdravím...ráno..před školou..
Zdál se mi sen,že jsem mu to řekla...že jsem za ním šla...KURVA!!!...já už nemůžu...
7 dní jsem neviděla tu dokonalost,jeho pohled včera směřoval ke mě..a já jsem se nedívala...
Nezvládám to..potřebuju ho,potřebuju jeho pohled,jeho osobu...
Nevím co mám dělat...
Ten sen...prostě...to bylo tak divné...
A ty časy co byly kdysi dávno....jsou oprvadu hrozně daleko...jako před tisíci lety...
Potřebuju ho....a nemůžu...a vím kde je problém..
Ne že se nejde odmilovat ale já nechci,prostě moje vnitřní osoba nechce.Chci aby byl ve škole,chci já chodit do školy a nechápu proč,když se na něho nemůžu dívat.
POtřebuju ho potkat ale nedívám se na něho,myslím na něho a když si představím,že ho opravdu vymažu ze svého života a nebudu si ho všímat a myslet na něho,tak si to absolutně nedovedu představit..
Asi je to proto,že je tak dokonalý a miluju ho tak moc.Stýská se mi už jen při té představě,že najednou nebude..je to hrozná situace..nevím jak to dopadne ani jak to změnit..
Jenomže...malý problém...
Mě se začal líbit jeden kluk...a za to jsem nehorázně šťastná protože aspoň vím,že může být ještě někdo jiný.To je boží,fakt...protože myslím na něho doma a tak...když myslím na toho kdysi dávno..tak je mi divně..
Já mám v sobě hrozný zmateK:D:D:D....
Ale ten co se mi líbí,tam je hodně velký problém...Ale ta včerejší věta na icq..uuuuf:D
No ale za chvíli škola...on..a já nesmím..ale já stejně v hloubi duše vím,že se na něho podívám a nezvládnu to..přijde ten skrat kdy rozum půjde doprdele a srdce jasně řekne co mám udělat..srdce je totiž pořád o hodně silnější než mozek a když se srdce rozhodně tak musím jenom doufat,že zrovna nikde nepůjde po chodbě abych ho potkala...jako včera že.
