No...:D...co myslíte být káámoška s člověkem,kterého miluju zatím nejvíc:DFajnéé:D
Zjistila jsem jednu věc...velice divnou a nechápu ji..
Miluju ho když se na něho dívam,nebo když ho nevidím.Když s ním mluvím,tak ho nemiluju:DProstě na to úplně zapomenu,že k němu něco citím a mluvím s ním jak s nejlepším kámošem:D
Je pravda,jsem ráda,že to nemám tak,že bych před ním nemohla vydat ani půl slova a ještě se zakoktávala nervozitou...to je štěstí..no:D
Nejlepší je dycky...čáááa....zdáááár...hrozní kámoši:D
Ne ale včera...při něčem co říkal...si člověk fakt řekne pane bože on je úžasný...
To jsou takové ty pohledy a úsměvy..když stojí naproti vám..
Ach jo no...prostě na to zase myslím jako na každou konverzaci s ním..
Bylo to vlastně poprvé za prázky...ale hlavně,že on si mě nevšiml:Dne já to nemůžu řešit já ho pak hrozně miluju:D
No prostě si říkám jak by to dopadlo kdybych ho přestala milovat a stali se z nás nejlepší kámoši:DBože to by byla prdel...já už vlastně s ním ani nechci chodit...asi:D...nevím...
No nic jdu na pivko:D..to je rozumnější...
pa:)
