Jak vidíte,není tady nic nového.To proto,že je mi trochu proti srsti plést tady ten nový život co začal po prázdninách.Prostě je to jiný svět,jiné situace a každý den se točí kolem něčeho jiného.Je odlišný tak moc,že mi vhání slzy do oči,kdybych ho měla smíchat s těmi krásnými okamžiky co jsem zažila..Já jsem na tom jinak a okolo mě je taky všechno jinak.
Tady to byla kapitola s ním,školní dny a prázdninové chvilky po jeho boku,momenty a silné okamžiky na které nikdy nezapomenu.Opravdu nikdy a budu si je přípomínat stále,a díky tomuto blogu taky.Bylo to sice odporné ale teď,dala bych všechno za to kdybych se tam mohla vrátit.
Ta láska přetrvala,přetrvává stále a bojím se,jak dlouho ještě bude.Nejde zapomenout a nejde to skončit.Sice to všechno hrozně bolí,hlavně on a ona ale co jiného zbývá než to přežít.No nebo taky nepřežít co si budeme nalhávat.
S ním jsem stejně vždycky nejšťastnější i když je to jinak než bych chtěla já.
Co teď?...moje srdce je rozbité na miliony kousků a neslepím je.Moje slabota vůči všem ostatním,kteří si se mnou hrajou je nesnesitelná a já pomalu ale jistě končím.Jo no,objevili se v mém životě jiní,jenomže je to všechno hrozně odporné.Znáte nějaký příležitostný vztah,který probíhá jen občas plus s alkoholem v krvi?Já jsem samozřejmě ta,která to tak nechce ale co s tím že?.
Je to všechno hrozně zamotané a složité.Půlka toho se ale odehrává v mojí v hlavě,kde je polovina toho vymyšleného a vnucovaného.Ale není to prostě v pořádku a nevím jak co bude.
Chci to tady prostě zakončit tímhle článkem,i když pravda někdy mě přepadne šílenost,přidávat nové články o celebritách ale jsou 1000krát lepší blogy,takže je to zbytečné.Navrát..není 100% zaručen ale ani vyloučen.
Nikdy nevíte co se stane,nevíme kdy přijde někdo do koho se zamilujeme a kdo nás zklame,nevíme kdy se zamilujeme šťastně a kdy ublížíme my.Nevíme co bude zítra,nevíme jestli vůbec přežijeme celý ten den...
Nevíme...já taky nevím...A nevím toho hrozně moc.Celkově si připadám hrozně rozpolcená,jakobych se ztratila ve svém vlastním životě ale hlavně jsem se zasekla na jednom mrtvém bodě,ze kterého se nedokážu pohnout.
Ale děkuju,že jsem se mohla s někým podělit o svoje pocity,které byly více než sžírající a nezapomenutelné...
Děkuji...Zatím Sbohem..
Alice..
