Stává se ze mě strašně aktivní člověk...doma...
Jo strašně aktivně spím,jen tak ležím,nejvíc aktivně čumím na O.C a strašně aktivně bloguju,jen ne tady :)..
Já vám nevím,honí se mi hlavou tolik nápadů ale tak hrozně moc,že mám z nich strach.tak hrozně moc bych je chtěla zrealizovat,že vím že je nezrealizuju.
Třeba s pokojem,potřebuju olepit ty průhledné dveře barevnými papíry,jinak je mi jedno že vypadá obyčejně.Já přece nejsem nic extra,na to přijde čas-myslím na úpravu pokoje až časem,jestli přežiju všechno.
POtřebuju si jeden večer sednout a nakreslit si návrhy jak bych chtěla vypadat,vlasy,hlavně vlasy a konečně se rozhodnout co a jak udělám...
Víte jakoby když odjel a mám zákazy od sebe samotné se nudím.Jo jako fakt jo.
Když nemám koho řešit řeším sebe a to se mi nelíbí!!
Dejte mi nějaký plánek do života,jak aktivně žít.Nevím...mohla bych začít fotit...jen tak..pro nic za nic hodně mě začlo bavit focení ale zas nevím jestli bych to praktikovala..
taky hodně přemýšlím nad mödou,chtěla bych se ponořit do hloubky.Ne být zasycena módními výstřelky ale abych měla zajímavé nápady a prostě do ní dokázala proniknout..
Nevím asi se vyseru na řešení lásky a neštěstí.Stalo se co se stalo,držíte se hesla Co se má stát a mělo se stát se stane a stalo?..co na to říkáte?Má smysl se řídit podle tohohle?
Jenomže já už se tak bojím,že se podle toho řídím a říkám si,když mi ho teď život vzal a dalšího postavil do cesty něco v tom být musí,...
Je k neuveřění jak se mi chrlí myšlenky,nestíhám ani psát.
Potřebovala bych založit blog,kde bude čistě všechno o co se teď zajímám,jako taková očista...jenomže mám strach z veřejnosti,copak vy se nebojíte známých?..
Jo to je že já se bojím...všech a všeho..
nevím nevím nevím....
Pořád spolouchám všechno dokola,čtu si zápisy o depkách a přemýšlím u O.C co udělat jinak...
Jestli to vůbec jde..ale jo vždycky jde když se chce,vždycky jde něco změnit...ale kdyych se dostala do toho JAK?:...do hááje...
Myslíte,že se dá udělat ze školy nepodstatný článek v životě?abych to nemusela moc prožívat?protože já nechci.Prostě to dostuduju...se čtyřkama a pak vyletím a už se sem přísahám nikdy nevrátím.možná jen za ním až přijede ho pozdravit a říct..jo kámo tebe jsem milovala ale teď zas musím jít a taky se podívat na toho druhého jestli se mu v něčem něco změní.
Jo co bude...zajímalo by mě....
Ale asi opustím jednu kamarádku...protože mě to zatěžuje v letu,už jsem poznala že si nerozumíme...je mi to líto ale asi to rozpustím já..musím!...ále nevím jak...
Ne prostě si v jeden den normálně sednu a promyslím to...a pak vyletím..a v létě mi nepůjde přistát...Já nevím jsem tak hrozně pesimistická až mi z toho jednou hrábne a jsem hrozně optimista....
A věřte mohla bych psát ještě hodiny...ale radši jdu...
