jsem jiná již od 19.6
a ráno bylo s úsměvem ale tím to skončilo a uzavírám etapu tady toho všeho okolo a zvuků koleček a těch mužských rysů a hrubého hlasu a alkoholu v krvi
a budu chodit městem bez myšlenky na něj a vzdávám se toho dobrovolně protože vím jak mě to ničí
a vidím sama sebe jak jiná jsem s alkoholem v krvi a jak nezodpovědnou se stávám a jak odporné to je a začíná mi ze sebe být špatně
měla bych jít spát a zapomenout na ztrátu své cti,na hysterii a scény přede všema na to že jsem bez důvodně ničila jak sebe,tak okolí a svůj život
a už nepůjdu tu dalekou cestu do kopce a už ji nikdy nepůjdu s ním
a dostala jsem strašně moc krásnou a velkou šanci to změnit a přestat být děvka a chovat se jako dívka
a jestli se ji chytím bude to strašně moc těžké ale jakmile jsem musela žít s tím že ta šance je pryč kurva že mě to bolelo
nejsem nešťastná
jsem zmatená a vyděšená
vyděšená z budoucnosti a z ujištění jak chytrého člověka jsem našla a měla jsem ho celou dobu vedle sebe
přitom jsem se tahala s tím nejhorším-ale láska že
už jenom pár dní a budu hrozně svobodná až se té svobody bojím protože jakmile cítím lehký záchvěv svobody dopadám velmi..velmi špatnĚ A BEZ ROZUMU
moje plíce nezvládají tempo
můj rozum mi dává těžce zabrat
a svírající myšlenky radši házím za hlavu
pozoruju střídání počasí a že prši vždy když mi není nejlíp
těším se až se ponořím do muziky
a bojím se jestli to všechno zvládnu
není to lehké ukončit 10 ti měsíční etapu a začít žít bez toho
ale když jsem ho viděla poprvé v životě byl anděl
a potom..mi to došlo a pak jsem udělala pičovinu
zítra si sednu..vlastně už dneska do té zkurvené lavice a budu přemýšlet jestli na to mám
jestli mám na to myslet na něj ve stejnou dobu kdy on myslí na mě
a jestli zvládnu odolávat všemu
a naučím se pít
a nebudu pít rum
a budu to já taková jaká se znám..ne ta co ji v sobě nepoznávám a nechci s ní mít nic společného

opustím svůj svět snu typu nakupování na určitém místě a odlet na určitý kontinent
jsem tady a teď a tady a teď se to všechno děje