ráno se probouzím s hysterickým brekem a křikem
pak si uvařím černý čaj a piju ho co nejčastěji to jde abYch poznala jeho opačné účinky
jednoduše snažím se předávkovat černým čajem PS:ještě se mi to nepovedlo
vylezu na balkón abych dala sama sobě vědět že svět okolo mě stále existuje
najdu si strašně romantický film u kterého můžu brečet a zahrabu se do postele
u romantických scén řvu do hajzlu!do hajzlu!do hajzlu!
obědvám s pocitem že vůbec nemám hlad a jíst nechci
vycházím ven naprosto unavená se sklopenou hlavou
se slunečními brýlemi kdybych se náhodou rozbrečela ať jsem utajena
sednu si na lavičku dám si cigaretu
řeči mých kamarádek jdou mimo mě neslyším je
nevidím sebe jen cítím svoji zbytek duše která zatím zůstala
rozhlížím se kolem sebe kdyby náhodou někdo šel
někdo kdo by i přes to všechno řekl ahoj
večer se buď opiju a hystericky brečím své kamarádce na rameni o tom co všechno ve mě má a vůbec to neví
a někdy večer jdu jen tak domů lehnu si do postele a usínám se slzami na tváři
v noci se asi co hodinu budím křičím ze spaní a zdají se mi naprosto zmatené sny
pak se ráno probudím s hysterickým bre.... no a tak dále opět znovu
kdyby vás napadlo že nejsem v pořádku tak nejsem a vím to
přemýšlím nad tím jestli když se mu objeví na telefonu příchozí hovor ode mě co mu vběhne do mysli
má odjet a já nic nevím o něm a on nic neví o mě
asi mu musím zavolat a zjistit s jakým člověkem jsem se to potkala
a už to bude prosím rok heč se nehodí opravdu ne
tak si říkám,co teď?
co mu chci vlastně říct a jak to říct abych nebyla za tu krávu co všemu leze doprdele
už mě nebaví věčné vymýšlení taktik jak a co a jakým způsobem
trochu mě znervózňuje že slyším zvuky které okolo nejsou
a trochu mě zneklidňuje že celé tohle už trvá snad 7 den?

už jsem přišla na to čeho se vlastně bojím a bojím se smrtelně moc
na konci tohoto víkendu vyjde najevo největší rozuzlení
jak mého osudu,mého života,mé lásky a mé osoby
jestli se v pondělí zvednu a budu moct jít vyhrála jsem
ale mám pocit že výhra bude patřit všemu jinému než mě