možná mě překvapilo strašně moc věcí
že moje duše už ani neexistuje a že moje srdce je tak hrozně zlomené že už nedokáže milovat
neumím se psychicky vyrovnat s tím co mi osud přináší do života
probděné noci protože usnout je až moc těžké na mou mysl
pocit štěstí když měl odjet..byla jsem šťastná a nikdo mi to nevzeme
ale pak přišel
kdyby se obrátila situace co jsem udělala já na mě tak se z toho nedostanu už
zvednuté prkínko mě začalo nutit přemýšlet jaké to asi je žít s někym
a prkýnko dole mě donutilo přemýšlet nad tím jak dokonale jsem si vybrala
a kdybych mohla nemít strach..strach o sebe,o ostatní a strach z budoucna
tak je mi daleko líp
mám popálené ruce od cigaret a v mozku je prázdno
mám osud který očividně nechce mít se mnou nic společného a tak to dává najevo
nemá smysl říkaz lži
ale když vidím jak svobodný je i vůči mě tak já asi musím být taky
a dívám se tak na místo kde jsme spolu souznili jak rádi jsme se měli a teď zas přichází zima
jakoby se opakoval minulý rok
a já se pak vždycky ožeru a souzníme si spolu opět v nádherné Hádce
strach zničil jeho i mě i nás
a přitom bych se jen chtěla zahrabat do tisíce polštářů a dek držet ho za ruku a vytvořit si svět kde neexistuje nic žádné povinosti a závazky bude tam jenom to co si určíme my
a klidně to ani nemusí být jen ta postel a on stačí
nechci to nijak rozpitvávát ale co tak těch pár dní už hledám tu duši musím skutečně uznat že se dokázala vypařit neskutečně nenápadně
a já nevím komu to mám říct že nemám duši a srdce a že se bojím a že nechci svůj osud

zajímavý článek..