po pravdě řečeno nechce se mi ani psát o tom všem
o tom že moji kamarádku zničil jeden hajzl a já se z ní snažím úsměv vytáhnout už několikátý týden
o tom že všechno co chci mi dojde až když vidim že to má někdo jiný
o tom že se mi propalují vnitřnosti a duše a srdce a mozek když musím sedět tam v té.........(každá tečka jedno sprosté slovo) škole
o tom že musím trávit školní s někým se kterým jsem se nikdy neměla potkat
o tom že vím co mám dělat ale nechci
o tom že mi chybí a mám strach
o tom jak strašně sem unavená každou minutu z celého dne
o tom jak neustále přemýšlím dokola nad jedním a tím samým
o tom že uteču ale nevím jak kdy a s kým s kým vím on neví s kým
jen potřebuju cigaretu v tom deštivém chmurném tmoužhnoucím večeru
