
poprvé v životě sem pochopila smysl najivity,smysl věřit něco co podvědomě víte že neskončilo
strašně mě to vnitřně uklidnilo a strašně mi to pomohlo přežít pocit z konce silné lásky k člověku,který kdyby mě opustil zhroutil by se mi svět
a já jsem to zvlááááádla....přežila jsem najivní období a s vínem v ruce šla sledovat jeho chování v opilosti ke mě..abych z toho mohla vyčíst důvod toho proč už mě nechce
seděli jsme na proti sobě a dívali jsme se na sebe a pak jsme si slíbili že dneska se spolu nebudem hádat
ten člověk mi odpustil to co já bych možná nedokázala,skutečně neodpustitelné,chytil mě za ruku políbil mě a řekl zapomeneme na to pojďme!
a já jsem šla a nechala jsem se unášet vírem večera a zažila jsem zase tu nostalgii jeho a mě společně dohromady a plno vášně a smíchu a opilství a strašně moc lásky po dlouhé době a jeho myšlenky o nás dvou
a ráno sem ho držela za ruku a měla sem v sobě nevyslovitelné štěstí
a tím to započalo
jakoby pocit nové zamilovanosti,nového začátku,vyjasnění si toho všeho
a ta věta já tě mám přece strašně rád
jeho osobnost,člověk co znám,ve kterém se nejde ztratit
a utekla sem od neštěstí a jsem za to strašně šťastná,zase mě vytáhl od vyjetého krypla se kterým by to všechno vedlo jen do sraček
a kam to teď povede s ním je ve hvězdách
jen vím..že ho zase mám..
nemám ho ale mám ten pocit že se oba dva navzájem máme v hrsti
a dokážeme si po příchodu domů povídat ve 4 ráno strašně dlouho o všem co nás napadne
ať chci nebo ne..je to on a s ním se cítím šťastná
a nikdy mu nezapomenu že mi to odpustil
a že můžu ráno vstát s pocitem ANO!
a že na polštáří mám jeho vůni
jen bych chtěla putovat dny s jistotou,s jistotou že se to zase nikdy neztratí
nevěřím v boha ale jen v osud
a nevěřím v zamilovanost ale jen v pravou a čistou lásku
a nechci znát budoucnost,nečekané situace jsou tak nádherné
tak mám zase něco co nemám
a musím si zvyknout na to že práva si na něj vyhrazovat nemůžu
a pokud vám to připadá že se nechávám využivat,dělám ze sebe najivní piču,nechám si srát na hlavu a ponižovat se
jen mi to pošeptejte,lidi okolo to říkají dost nahlas..ale ani jeden z nich se přitom nedivá na sebe
nejsem zmatená jen nevím jestli mi ten život opravdu nadělil jen jeho a nemít nikdy vztah
protože vztah nechci jen kvůli tomu že miluju jeho
je to zvláštní,započala hra,ve které tentokrát už snad dojdeme do cíle