řekněme si to úpřimně s kličkami
kdyby nebylo jednoho člověka kterého teď vidím kolem sebe každý den možná bych z té postele opravdu nevstanula
a opravdu bych ležela v posteli 24hodin a brečela a plánovala cestu do austrálie(mimochodem obrovské záplavy ale mě to zatím nezničilo)
a skutečně by ty dny stály za totální piču
no jenže ten člověk je a píše mi strašně krásné sms protože je ve stejném životním boji celkem dosti podobném ať už láska rodina škola
a tak vždycky většinou vstanu a jdu
pak mi přijde sms od někoho kdo mi řekl že mě miluje a já vím že taky se k němu neotočím zády nikdy ale že na víc samozřejmě nemám,chtěla sem si hrát ale hranice mezi hrou a miluju jsou asi velmi malé
a nečekaně se dostáváme k tématu minulosti
nechci říkat že je to těžké....je to jen zvláštní
měli jsm se rádi a tak nějak jsme společně v tom městě žili a v létě a tak dále
a teď najednou není
není nikde,prostě nikde jakoby....zemřel...
je tak strašně zvláštní po mě chtít abych ho jen tak ze dne na den pohřbila a smazala ze svého života,nikdo...nikdo tohle po mě nemůže chtít nejde to
každý den sedím a každý den....každý den jen vidím nás dva a to všechno...nejde to nejde od toho odejít..
minulý rok v listopadu naše etapa začla..na jednom místě za určité situace,teď se to má opakovat..(jen to místo a ta situace...on?..hahaa)
nikdy nebudu silná na to přijít někam s někým jiným a vědět že pokud tam bude tak nemůžu nic
vůči němu potřebuju mít svobodu navždy abych mohla kdykoliv
a to je prosím recept na to nechme se využívat
začínám se ve škole smát a dělat si z toho srandu
kouřívám za mračného počasí před školou a směju se s nima i když jsou někde úplně jinde ale máme se navzájem
vyměním si s ním úsměv a cestou do třídy jen si říkám....je už čas na to mít vztah?
a tak běží dny...opiju se brečím vystřízlivím dojebu se směju se kouřím učím se spím a hlavně pořád jím a potom...vzpomínám a četla sem si jednu sms co sem našla...
můj mobil obsahuje co sem ho dostala zhruba 685 přijatých sms,tahle sms je od začátku asi někde na 180 místě...je to dávno..
psal to tak necitelně..po svém vlastním stylu a vím že ho znám a vím že to znamenalo chci s tebou být...a tohle mě nesmírně hřeje na srdci
a věta už nikdy...nepatří do mého slovníku...všechno bude až on se postaví na nohy a já budu připravena ho při tom zvednout
Jsem najivní a uvědomuju si to ale nelze bez toho jít dál,musím se dostat z toho jak moc jsem byla ponížená a sama se začnu za chvíli divit proč chci zase znova...možná už je čas to zabalit a jet konečně někam pěstovat to víno s potkanem na rameni...muži...muži....a jenom muži...a pak jen ten jeden muž...ale co když je příčína mé spokojenosti jeho nepřítomnost?
Nepolemizovat spát!!
