není slov výmluv ničeho
je to všechno jedná velká komedie která se nezaržitelně blíží ke tragédii
a servíruju si to všechno já sama pěkne na talíř přímo vlastními činy
už jednou jsem to zmínila...ale překvapuji se čím dál tím víc
jak se ze mě mohl stát někdo takový
sem totiž stejná...jako on...
nechutně odporně stejná a usmívám se
když ráno vyprovázím z mého bytu jednoho který nechce odejít protože mě má rád a chce být semnou při potkání s nějakým dalším se vřele usměju protože ho mám přece taky ráda
hlavne se jen usmívám že
tomu že si můžu domů vodit koho chci třeba každou noc a nedostanu ani do držky
protože sme přece svobodní a je to fajn fajn
a jsem jako on který jedno ráno odejde ode mě ale nad dalšíma se rozplývá
tak doufám že si toho kámo všimne že ze mě udělal svou kopii
a že nikdo jiný na světě pro něho už není
a prý si mám nechat rozbít držku do krve aby se mi to všechno trochu srovnalo
protože já JSEM PRO NĚJ PŘECE MOC DOBRÁÁÁÁÁ
mám blok samoty a tak ráda usínám v náručí někoho
ale chci jen tu jednu jedinou na kterou si musím počkat chvíli