
Nikdy jsem se nechtěla ztratit ve svém vlastním životě a mezi lidma kteří žijí kolem mě
ani v mojí rodině a nebo v přátelství
a proto jsem překvapena tím vším ještě víc protože se to děje
včera jsem se vrátila z nemocnice
a když jsem mu chtěla říct že je to všechno v pořádku uvědomila jsem si
proč jsem kdy vkládala moji důvěru někomu kdo pochybuju že si na mě včera vůbec vzpoměl
opravdu...opravdu to skončilo...
opravdu to skončilo pokud jemu na mě ani v nejmenším nezáleží
všchny moje pocity jsou strašně objemné
protože si říkám kolik těch pravidel v životě má být ale kolik z nich se má na 100% dodržovat?
já jsem totiž porušila takovou polovinu
s tím že si z téhle lásky beru dvě největší tajemství mého života,které nesmí nikdy vyjít na povrch
a s tím že jsem s tímto člověkem byla nejdál,protože tak kam sem se s ním dostala se dostanu až skutečně s někým s kým ty děti mít budu
a kdo mi co řekně když se seberu s tím feťákem a pojedu s ním stopem až do španělska?
a kdo mi co řekne když se prostě seberu a do té školy nepřijdu?
a kdo se mě bude ptát kde jsem když odjedu do hajzlu?
NIKDO MI NEMŮŽE ŘÍCT NIC
protože teď po tomhle všem jsem se totiž k něčemu rozhodla
a to k tomu že teď začnu hledat někoho kdo mě bude milovat a sdílet se mnou lásku
a pokud ho budu muset hledat jinde než tady tak jedu dokud ho nenajdu
protože už nechci žít tady tímhle stylem na každé party někdo jiný
stejně sem jím už nežila protože jsem chtěla být věrná a stejně jsme vždycky odcházeli spolu poslední rok...
až začne zahrádka nebudu řešit nic budu si žít se svýma malinkýma dětma ve skleníku a budu nejšťastnější
naše společné výročí spolu už neoslavíme a všechna výročí které jsou letos rok nebudu slavit
jeho voňavku z polštáře vyvětrám a všem okolo vítězoslavně budu moct říct že už mě s ním neuvidí
a když jsem vkládala trochu víc důvěru k někomu kdo byl v mém srdci hned po něm,sice hodně daleko od něj ale byl tam...tak jak vidím on bude vkládat důvěru do každé která přijde i když mě sliboval...
zatím nebrečím
ani nad tím co sem udělala v pondělí
ani nad tím co sem dělala teď rok a půl
ani nad tím že jsme se sami sebe dobrovolně vzdali
tak jo teď budu mít zase pocit že sem sama a nikdo na světě není komu by patřilo mé srdce
i když kdo ví jak dlouho mu patřit ještě bude
chci teď jen psát a psát
a pracovat abych na jaře mohla být nejlepší zahradnice na světě
a věřím tomu že jednou udělám něco jen tak z hecu a nečekaného
a těžko se smiřuju že spolu to léto nezažijeme
a já možná přebíjím strach novými pocity,možná že se snažím příjít na to jaké to je milovat,a možná že lži jsou všude okolo,a ztrácím cestu pod nohami jen v posteli je bezpečno,nemá smysl prožívat něco takového s někým kdo neexistuje,vytvářet lásku k někomu kdo vám podkopne nohy,nebo když někomu řeknete že ho máte rádi on jen mlčí,v jeho očích je ukryt strach, a všichni mi řekli ať už se ho dál nesnažím toho strachu zbavovat
Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)