Rozsvítila se bílá světla.Jen chvíli se po jevišti stáčela jakoby hledala poklad.A potom se zastavily směřujíc přesně k ní.Stála tam v bílé baleríně, která byla tak bílá a obrovská jako oblaka.Dívka nervózně oddychovala a čekala na první tón.
První ladné tóny,první ladný pohyb.Začal její večerní příběh.Neviděla kolem sebe nic,jen jakoby byla v obrovských saténových oblacích a vznášela se jako víla.Hudba pomalu začínala nabírat ráz,jakoby ukazovala jak baletka roste,čím rychlejší pohyb, tím další životní krok.Její vlasy staženy do drdolu snad ukazovaly její povahu.Jaká asi může být.Její útlý pas,vypadala jako pírko,tak jemné a něžné.
Hudba se dramatizovala jakoby se mělo stát něco hrozného.Hluboká a temná hudba zobrazujíc její nešťastnou lásku,pohyb který značil zranění.A poté najednou opět vyskočila tak neuvěřitelně vysoko jako laňka.Zlehka povzdechla když dopadla na zem.Zastavila se a podívala se do bíla před sebou.Jen bílo a ona a její příběh.
A pomalým pohybem dávala najevo, jak moc ji záleží na životě,jak moc ji záleží právě na tomto tanci a nejen na tomto tanci.Mohla být čímkoliv, když se vznášela na pódiu.Mohla být vším, čím normální člověk nemůže být.
Mohla se cítit zraněná ale byla stálé tak průzračná jako hladina moře,její pohyby byly jako malé vlny houpající se na moři a její tvář byla jako anděl.Tančila svůj příběh,který byl úplně jiný, než viděli všichni okolo ní.
Ve svých sametově bílých balerínách točila jednu piruetu za druhou,jakoby najednou byla zmatená.V pomalých tónech vážné hudby ladně a pomalinku našlapovala.Měla strach.Strach z toho že ta hudba skončí a ona se zastaví.A bude se muset stát opět člověkem s reálným životním příběhem.
A.