připadá mi že já pořád dělám pičoviny a on mi je pořád odpouští a myslím že už časem dojedem do stádia konečného
jsem strašně sama a vůbec nevím co mám dělat,jsem sama úplně na všechno
na ty ztísněné pocity zžírající celou moji osobu a na ranní vstávání bez podpory a slov lásko to bude v pořádku
bojím se nevím co mám dělat
nechci společnost,nechci lidi,nechci situace,chci aby mi zvedl telefon a přestal se mě bát
tento víkend....shrnula bych ho do věty-co se mělo stát se nestalo a ještě hůř
a všechno si to děláme sami,jenomže on musí pochopit že nejsem pronásledovatel,jen ho mám ráda
nic neřeším
učím se stávat flegmatikem
proto californication,zahrádka,cígo,pohled z okna,vyjebaný smích a slova mááááám v pič!
aaa naučte mě to!!
mám pocit že vnitřně umírám