Jsem jako květina,která kdysi krásně a šťastně rostla na záhonku,bylá sytě červená a byla svěží a plná energie.Ty jsi mě utrhnul a já s nadějí že se o mě dobře postaráš a dokážeš mě učinit stále tak krásnou,svěží a zdravou jaká jsem byla před tím,jsem se ti odevzdala.Ty jsi mě nechal zvadnout a zničil jsi ve mě veškerý život,sprostě odhodil na zem a ještě pošlapal zbytky mých sil,odešel jsi a nevrátil ses.Na místo činu ses vracel vždy,jen když si se chtěl podívat na to jak krásnou barvu jsem měla a díky tobě už jsem ztratila i ji.A ležím teď někde pohozená,zvadlá,polomrtvá a bez síly zase žít někde na zemi a říkám si....přijde nebo nepřijde někdo kdo mě zasadí zpátky a udělá ze mě tu nejkrásnější květinu...a nejšťastnější?Jen ať to prosím hlavně nejsi ty!!