došla jsem do životního místa že si nejsem jista jestli ještě někam v životě půjdu dál
den je plný písní wanastowi vjecy a myšlenek nad pravdivými texty
nedělní ráno je plné myšlenky že ve směru ON dojdu vždy kam potřebuju a doufám že si láska má uvědomuje že nikdy nebudeme mít poslední ráno protože už vlastně nevím proč
utápění všeho v černém čaji už nepomáhá jen je to už droga
znepokojuje mě víno na mém stole a hodinové kouření v lese o samotě
myšlenka na to nebýt a představa světa bez mé duše
sobectví nebo jen sobectví života ke mě? můžeme se se všemi hádat
nebaví mě o víkendech předstírat že jsem šťastná za maskou alkoholu když stejně přijde pondělí
chtěla sem svobodné prázdniny jen sem si vybrala špatně školu,lásku,alkoholový život bez jistoty a rodinu s neštěstím
já sem si vybrala? moment moment
ani jedno
filmová střední neexistuje
on mě pozdravil první
alkohol mi pomáhal od neštěstí
a rodina mě prostě stvořila
takže děkuju za nic co sem si nevybrala
nechci peníze,nechci dokonalost,nechci všechno podle plánu
ale kurva do piče jenom štěstí a trochu optimismu že to prostě dobře dopadne
není,děkuju....já už totiž nemám z čeho brát
jediné co se mi zase povedlo byla sobota,kdy sme spolu seděli v kuchyni a pili vodu ze šťávou a mě se strašně chtělo brečet když mě políbil a obejmul protože se to hrozně dlouho nestalo
a proto děkuju že vždycky existuje něco co to všechno pošle do piče
není možnost odjet,není možnost měnit
ztracený svět
poslední myšlenka mého srdce je....
odpusťte mi cokoliv sem kdy udělala a prosím potřebuju kapičku,malinkého,ale strašně významného štěstí
co je to štěstí?
a co je tohle všechno?
odmítám