A já ti odpovím po pravdě a nebudu si hrát na to že jsem silná a že všechny ty city,ty nesmírně silné city,tu lásku na život a na smrt jen tak nějak ze sebe časem dostanu
tak se mě zeptej Ještě pořád k němu něco cítíš?
a já se podívám do zdi přede mnou a s tou největší jistotou ti odpovím promiň,pořád ho miluju,strašně moc
Bylo to něco jako malý výlet z tady téhle země neprolomených citů,chvíli jsem byla tam kde se city říkají,a ženy jsou brány jako něco cenného a důležitého o co je potřeba se starat,bylo to fajn děkuju
a teď mě udupejte do země jenomže já bez něho nemůžu žít,nedokážu to
a vím že on by se taky takhle uměl chovat,jen to teď prostě nedokáže
A sám teď cítí jak se mu prolomuje ta pevná půda pod nohama
přidpadám si jako by mi někdo bral to co strašně chci,a zakazoval mi to co potřebuju
a kdyby mi řekli jsi zase volná běž za ním tak jen zařvu do nebe děkuju bože a poběžím za ním rychleji než rychle
omlouvám se,já jen prostě....nejde to
Stalo se příliš na to aby to šlo opustit,a já sem to věděla a dělala to dál
Stalo se příliš na to abychom byli někdy kamarádi
Museli bysme pro sebe umřít čímž bych umřela já potom
Omlouvám se,nedokážu to
Celou dobu jsem obdivovala to jak ten nový muž všechno dokáže tak přejít a tolerovat moje pičoviny a že to všechno přes sebe přenese
Dnes ráno jsem ale zjistila to,že jediný kdo to tady nezvládne a nepřenese přes srdce jsem já
Vždycky jsme byli takoví,Oba sme mohli mít zlato a vždycky si vybrali to horši,tak jako já opouštím zlato a scházím zase na cestu která nemá konce a tak jako on který neustále odmítá přijmout svoji lásku s tou moji dohromady
Výlet skončil,a jak řekla Karen jsme tady kde jsme a tady taky budeme
a má naprostou pravdu
měsíc únor totiž popřel možnost na to někdy zapomenout
