close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co vítr rozfoukal po nebesích už se ti nikdy k nohám nesloží,tak se posaďte a zatleskejte,to diváci dělají

1. června 2011 v 22:26 | Allis |  Místo pro vypsání..
Poprvé v životě jsem si zaplatila vstupné,poprvé v životě jsem si usedla do publika a čekala až se zhasnou světla a na pódium přiběhnou první tanečnice
A nešlo mi to,vůbec ne
Celou tu dobu jsem přemýšlela jak moc to pro mě znamenalo,jak strašně moc mi chybí aby mě chtyil za ruku,jak hrozně moc mi chybí něco co by mi v srdci dělalo radost
Usmívala jsem se aby diváci okolo mě neviděli že bych se nejradši rozběhla nazula svoje staré černé baletní piškoty,na to pódim skočila a roztancovala všechny až do mrtva
Tleskala jsem za každým vystoupením a sledovala jak tanečnice odchází do zákulisí,které z nám a vím co si povídaji hned jak se zakryje opona,bývávala jsem tam
Dojímala jsem se u malinkých dětí kteří teprve se vším začínají a vzpomínala na to jak jsem byla taky taková a že jsem tam s tím vším strávila 10 let svého života a pak to prostě opustila
Sedět jako divák totiž vůbec není o prožitku tance,nikdo z těch diváků vůbec neví jak se lidé na pódiu cítí
Cítí tu důležitost,i bez namyšlenosti nebo arogantnosti,i kdyby jste nechtěli,když na vás rozsvítí reflektor,cítíte se důežitě,tak že vám patří celý svět
Znám tu tmu před sebou když mi do očí svítí miliarda barevných refletorů a lidé okolo fotí a všechno se blýská
Znám pocit kdy vběhnete na jeviště a čekáte než začne hrát hudba
Znám drsnou strukturu jeviště ze kterého jsem měla nemálo třísek za celý život
Pamatuji si na nervozitu za oponou a smích v šatně když se nikdo z nás nestíhal převléknout do dalšího kostýmu
Byla jsem ta kterou deset let opozorňovali na chyby ohledně všech detailů,což zakončili větou toho si obyčejný divák nevšimne
Ale já jsem nebyla obyčejný divák,byla jsem ta co byla jedna z nich,a tak jsem to všechno viděla,počítala si v duchu takty a sledovala pohyby které se neslaďovaly s hudbou
A vzpomínala na to když jsem se klaněla v tom davu tanečnic a bylo mi do pláče
a dneska taky...protože jsem tam seděla v publiku sama,obklopená neznámýma lidma a cítila jsem se opět jako troska které nezbylo vůbec nic a přitom jsem mohla mít tak moc
Chybí mi ten pocit potlesku pro mě,chybí mi jeho vůně,chybí mi kamarádi ze základky,chybí mi můj farmářský domov a nechci aby kdokoliv okolo mě projevoval potřebu lásky
Pořád myslím na ten únor,který se strašně tají,že sem mohla mít aspoň nějaký smysl do kterého bych vložila lásku,chybíte mi!!!!
Na konec dne jsem se usadila k řece,ubalila si strašně tlusté cigáro aby kouřilo dlouho protože jsem měla hrozně moc myšlenek
O tom jak sem byla krásná baletka,o tom že mě opustil a už se nikdy nevrátí zpátky,nikdy se nic nevrátí zpátky,jeho pilobek,jeho vůně a jeho hlas,že jsem sama za sebe a vyhýbám se všemu,utíkám před tím do samoty a....
Strašně miluju svět okolo a všechno co je okolo mě,jen nějak nerozumím proč mě ten svět k sobě nevzal pod svá ochranná křídla



no a Skins jsou samozřejmě úplně jiná liga!
!This is my Town This my City!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me