pořád jsem včera klopila jednoho panáka za druhým protože jsem si najivně myslela že se nějak nepropiju do 18 června
že si nebudu muset říct že nadešel den jménem 18 červen a že se neprobudím a že to nebudu zvládat
nicméně dobré odpoledne máme tady 18 červen po kterém následuje 19 červen což jsou dny kdy před rokem.....
procházela jsem podél řeky a uslyšela své jméno tak jsem se otočila,potom začalo pršet tak jsme se běželi schovat pod dřevěnou budku a jedli jsme jsme meruňkový jogurt a rohlík a smáli sme se sami sobě navzájem protože to sme dělali vždycky a potom mě vzal mezi lidi které jsem vůbec neznala a potom se někde ztratil a já jsem šla pít,pila jsem když se vrátil zařval a odešel,tak jsem pila a brečela a všichni říkali kupte ji proboha někdo panáka ať už konečně nebrečí a bylo to všechno úplně jinak,tamta milovala tamtoho a tamta byla strašně osamělá a potom se najednou z poza rohu objevil on a přišel pro mě,asi hodinu jsme se přede všema hádali a potom jsme běhali po nočním náměstí okolo fontány a kopali sdo sebe a smáli sme se a žduchali do sebe a zvedali se opilecky ze země a ta cesta nám trvala asi 2 hodiny protože sme se pořád líbali protože sme se měli rádi a pak jsme si společně lehli..no...a tak...
a byl to den který si bohužel pamatuju do každého detailu,hlavně proto že to byl den kdy sem si při sezení na trávě řekla dneska končím svou lásku k němu a místo toho jsem do kotle přihodila další polínko
byla to doba,kdy jsem se naposledy cítila opravdu šťastná protože sme se strašně milovali a byli sme schopni pro sebe udělat všechno i když sme to nikdy nedali na sobě znát
a teď,každý z nás se bojí podívat na toho druhého ve strachu nevím z čeho,opustil mě kvůli tomu co sem udělala i když vždycky říkal že na tom nezáleží
a já chodím nočním městem sama poslouchám :jestli se ti po mě stýskááá když jdeš večer spáááát: pak si sednu na postel a začnu strašně brečet protože to nedokážu unést a takhle to chodí už skoro měsíc od té doby co to naposled řekl a kudy povede cesta z tohohle ven nevím
nicméně dnešek neexistuje!!!prostě není!!a já v tom dnu nejsem!
bojím se sama sebe při dnešním večeru protože vím že pokud mě někdo někde nepřiváže tak to bude možná takový silný nával emocí že mě to zabije,a možné je všechno
láhev,cigareta,zpěv,zlomení někomu srdce a vyspat se tak z miliardou mužů za jeden večer
a proč vždyť nikdo ten den z kalendáře nevymaže,a ten den tady bude pořáíd až do konce života jako památka na lásku kterou mezi sebou měli dva lidé a ta láska byla tak strašně nepochopitelná že byla hrozně jednoduchá prostě se jen milovali ale nikdy v životě to nikdo nemohl zjistit i když to věděli všichni
a teď už nejsou...a co se odehrává v srdci na druhé straně je záhada na kterou vím že už nikdy nepřijdu