mezi těma čtyřma stěnama sedím celý týden,od rána až do večera
jsou přecpané mým zkurveným neštěstím a slzama,a miliardou myšlenek
potkal mě strach z okolí,postavili se ke všemu tak nepopsatelně psychicky nepřizpůsobitelně že jsem musela zůstat doma,nešlo to
mé sobectví se projevuje při pocitech z štěstí mých nejlepších...ale ono to není závist..jen sen mít jednou taky někoho kdo umí obejmout
největší strach se projevuje při střetnutí s jeho osobou,toť jeden z větších důvodů proč jsem nemohla opustit mé dvoubarevné čtyři stěny,vždyť je tam každý den,tam kde já
víme přece že v dokazováni chyb ostaním jsem mistr,takže to necháme na pozdějí
sedla jsem si teda do okna s cigaretou,na batikovaný polštář a sledovala mraky jak na obloze plynou
plynou jako my tady všichni v tomhle alkoholickém udnergroundu plného nezávazných vztahů a lásek které jsou pevné ale nesplnitelné
O tom jak kdysi býval můj ožralý a nechutný muž,prohánějící se městem se šíleným smíchem a láhví vína v ruce,s bandou těch nejlepších a nejdokonalejších,jak kdysi býval ten šílenec co se pořád smál a měl mě rád,vždycky mě ochraňoval a žárlil a nakonec řekl že my dva sme vlastně nikdy nesměřovali ke vztahu...nikdy...už není takový je odporný s těma nejodpornějšíma
nebo jak sme měli společenstvo dívek a milovaly se všechny dohromady a nemohly bez sebe existovat,pak už to ale dál nešlo a jestli to bylo štěstím druhé nebo neštěstím druhé...nejsilnější zůstali což je pravda
a nebo jak kdysi existovalo přátelství na život a na smrt a ty vole já bez ní fakt nemohla žít,není...mění se nám to pod rukama do piče a nikdo s tím nedokáže nic udělat
nedokážem vrátit všechno tak jak má být,jen to můžeme sledovat a vyhrožovat jako chudácí,pokud se to nevrátí zpátky že všichni zemřem
někdy si říkám možná je to všechno přece jen mnou,vždyť jsem žila dva roky svého života v neustálém kolotoči,v jedné a té samé situaci..
v pocitu štěstí po jednom večeru,s pocitem neštěstí přes týden,v pátek s pocitem opouštím ho a v sobotu jsem byla zase hrozně šťastná
jak jsem tak pozorovala jeden mrak,říkala jsem si,kde vlastně sebral tu sílu mě opustit,ha..mistr věděl že mě položí na kolena,tak jen tak podotýkám,nemyslete si že ubohý nevinný a s výrazem nepochopitelný člověk se nikdy nepostaví na nohy,celá ta doba mé hrsti kdy jsem ji měla pevně stisknutou a on byl v ní..se prostě jednoduše otevřela
a moje duše se seznámila s větou,už nepřijde,už se nevrátí,už je to pryč
a je to ty vole maras no,ale tak dám si cígo že
v půlce června odjíždím na dovolenou,sama,budu mít individuální samotářskou dovolenou(přišly mi peníze z pojistky)
jo a ještě mám významné výročí,dva litry vína a připoutávám se někde ke stromu,v ten večer ani známka ani jeho hlas
víte..nazvala jsem to období kdy nemám nic,nežiju pro nic,nic nepřijde a jsem vlastně jen takový panáček chodící po městě,pak si koupí víno a usměje se
nemám nic,vzali mi vše,někdy se troochu zamyslím,ty vole jak se to mohlo všechno tak zhroutit do piče?
takže si zítra nasazuji vínovou masku,a půjdu nahoru na rock n roll a budu řvát přes celý sál jako šílenec
jsem šílenec..ale jako šílenec se teprve začnu chovat
