konečně první víkend který stál za to
nejdřív jsem se tak tak vykroutila od policejního auta a běžela si sednout za muži a smát se hodiny a hodiny nad panákami rumu,v největší tlupě samé projíždění po nočním městě na koloběžce
byla jsem poprvé v životě na discotééce!!jo tančili sme jako o život v naši sestavě o třech členech a máme svoje největší tajemy z celého večera
s úsměvem jsem nad ránem usla v náručí toho koho jsem potřebovala a ráno jsme vyběhli z baráku a pokračovali
sjížděli jsem naši trapnou řeku na nafukovacím člunu
pozorovali jsme paprsky prozařující přes láhev rumu a lidé se připojovali a zase odpojovali protože my sme měli svoji vlnu
jo kurva byla sem fakt šťastná
sem strašně moc toužebně platonicky zamilovaná,pořád se na sebe jenom díváme a říkáme jo šak pojedem dvojičky někam na výlet ne a pořád sním a čtu si tu jednu sms co mi poslal
ale pak třeba přijde moment kdy tak sedím s cigaretou na trávě,do vlasů mi fouká vítr okolo mě strašně mužů,ale na druhém konci sedí on,tak úplně jiný a změněný,napadne mě my dva jsme se milovali tak proč teď každý sedíme na druhém břehu řeky,díváme se na sebe jen když to ten druhý nevidí aby se náhodou neukázalo ha ten se ponížil a já ho přitom přistihl
proč spolu už vlastně nedokážeme ani mluvit,po cestě se mu vyhýbám jakokouliv začátkou kterou jde,nejsem si jista zda cit pro tohle je to správné slovo jen to strašně moc bolí a proto si k tomu stolu nemůžu přisednout
jen slýchávám jak se snaží o nějaké 14ti leté krasotinky protože na nic víc asi nemá a kdo je teda nad vodou já nebo on
ja si můžu vybírat a to takovým způsobvem že mu z toho ještě bude zle
jsem totiž asi ve 3 fází která značně přechází do té 4 kdy pořád jenom na všechno vzpomínám a ráda posouchám v od okolí zasloužila sis to aby tě opustil aby jsi konečně mohla začít žít
prostě se jen povaluju na slunku a chci to všechno ze sebe nějakým způsobem dostat,vyhldávám zásadně společnost mužů abych se s nima mohla smát všem těm pičovinkám a a neřešit nic
potom s mým nejmilejším sousedem sedíme o pul 3 ráno na lavičce a on mi vypráví všeobecně o tom jak je mu líto lidí kteří nikdy nedokážou říct to co si opravdu myslí a co opravdu cití,a oba dva víme že mluví přesně o něm
ale já se pořád držím hlesla dokud se dokážem mít všichni okolo rádi můžeme být šťastní to že má každý šrámy na duši a na srdci si léčíme pěkně navzájem
máme sny a to je to nejdůležitější a já mám svého snového muže kterého každý den pozoruju a jsem hrozně spokojená

můj maličký*****pusu