close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

nad zeleným čajem v touze plamínek svíčky a potulný pohled po myšlence na ulici

2. listopadu 2011 v 21:43 | Allis |  Místo pro vypsání..
je to jedna velká skleněná koule přes kterou nejde nic dovnitř
mezi světem mým a mezi světem tam venku stojí jen sklo které nejde ničím rozbít
a tam okolo venku svítí slunce,na mě jen letmo dopadá přes to tlusté sklo,listí se proměňuje v tisíce barev ,okolo těch stromů se prochází moje rodina a běhají mí přátelé
a ke mně dovnitř mohou zase jen ty vzpomínky,ty jediné si vždy dokážou najít cestu
na ulicích patřím mezi ty co chodí bez záměru a cíle jen potřebují být sami se svými myšlenkami
ladně nahlížím lidem do oken,jaký život mají a jak povrchně štatně každý ten život vypadá
a kdyby někdo na té ulicí jen malinko viděl do mého nitra a duše vidí jen nějaké nesmlysné kusy bahna jak se přes sebe plácájí a neví kudy kam
v pondělí jsem se zase probudila s nejistotou naprosto ve všem a stím že si nejsem vůbec jista s jakou myšlenkou budu schopna dokončit tento týden
při stupidní otázce : a ty ořechy máte koupené nebo z někudy dovezené..já se zase odmlčuji a představuju si tu nekonečnou louku se stromy zahýbající a tvořící písmeno L,ty nekonečné dny plné sbírání ořechů a slovy babi už půjdeme domů
to zapalování svíček v tento den se slovy proč sem je nikdy nepoznala a dny plné vyprávění kdy jsem se jen ptala a babi řekni mi něco o tom jak to všechno bylo když jste tady bydleli
a kde je můj druhý domov,protopený praskajícím dřevem z mých nádherných kamen,kde je můj saténový župan a černý čaj který už je tam snad přes 15 let a pořád je tak hrozně dobrý a kde jsou oni všichni,a kde je ona
proč já sedím tady za těmi odpornými okny a dívám se ven na tu přírodu v nějaké nesmyslné třídě s naprosto nesmyslnýma lidma
tak sem začala zkoušet hledat odpovědi v zeleném čaji,jo něco to přineslo
včerejší chvíle samoty mi ukázala ano tohle je to nejlepší řešení
dnešní chvíle samoty mi ukázala bež už raději domů nebo tě ty myšlenky zabijou
bude 7.listopad,gong by odstartoval třetí rok toho milostného šílenstva a mě se už nehoní hlavou jeho jméno každou sekundu mého života a neumím si už ani představit že by se stalo něco jiného než nevinná konverzace obsahující všechen ten strach jako by byl nějaká imaginární láska,vymyšlená,neexistující..škoda jen že zanechal tak výrazné stopy které nikdy život nesmyje
tohle je jedná z lásek nikdy nekončících ale tohle mě už děsit přestalo,jen když jsem zahlédla nečekaně jeho fotku,v mém srdci se rozlilo jakési nečekané horko do každíčkého koutku toho srdce a řeklo slovo miluju tě-milovat lze jen jednoho člověka přeci,tak jak je možné že..(to si nechme na někdy jindy,nenechme se zmást pokračováním)
uklidňuji své srdce sezením v zakouřené hospodské místnosti,kde přes ten kouř hledám jenom oči toho,který přišel,chytil lano které mi stahovalo smyčku kolem krku a upadalo s mojí duší do temna,tu smyčku rozvával,všechny ty rány pohladil a vytáhl mě tak z nicoty plné křiku a prázdnony světa a alkoholu z doby temna a sebedestrukce a začal se o mě starat a docílil toho že se směju i když mi do smíchu vůbec není,a já ho miluju a slovy nejsem schopna vyjádřit jak moc si toho cením protože víte...kdybych to řekla,je v mém životě velká pravděpodobnost že zase najednou odejde a ta prázdnota a zoufalství se vrátí
jenomže pro mě stále existují věci o kterých nemůžu mluvit s nikým,ty vzpomínky co mě míjely životem,nejde o nich mluvit protože bych musela jenom brečet
při tom uvědomění si kolik nádherných okamžiků mě životem minulo a že už se nikdy nestanou,strašně mě děsí že si nejsem jista že se doopravdy staly,bylo to tak dávno
a tak k tomu dnešnímu dnu jsem zapálila samozřejmě svíčky,pro ně,pro ty nejdůležitější,je to den kdy se moje duše trochu obrací zpátky k víře a prosí ať je jim tam dobře,jinak jsem s tímhle vším dávno skončila
no a já odejdu zase dál hledat cestu jak se vyrovnat s tím že ty ořechy už teď nemám s kým sbírat...a na svět přichází ta nejsobečtější vlastnost...a přitom bych je byla schopna sbírat celý den i dva v kuse...
tenkrát jsem byla celý den naštvaná
a opravdu,by mi teď maličkosti,strašně moc pomohly
a tímhle jsem konečně alespoň trochu nakřápla tu skleněnou kouli svírajicí mě celý týden každou minutu

baam bááááááááááááám
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 14:37 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me