tak jo, nemám cigára a prášky na uklidnění mě ve škole hlavně uspávají
mám nejvíce psychicky krizový týden po delší době a musím pořád brečet
a proto když sedím 8 hodin ve škole a mám z toho všeho depresi protože mě to nutí nad tím vším do hloubky přemýšlet
nemohla jsem se dočkat sekundy kdy konečně přijde můj muž a konečně mě obejme tak nějak jakože já nevíím
přitiskne mě k sobě a políbí a uklidní mě že to bude dobré
ale těšit se na něco tak smrtelně moc znamená se se to nikdy nestane a tak z mého života utíkají společné chvíle strávené ve štěstí s mým mužem
nezkoušejte na mě nějaké co bys čekala za to jak se chováš na to nehraju osud je osud a tak to prostě je
a bože chci ukamenovat sma sebe že to pořád srovnávám když vůbec nemám s čím
jen víte tamto bývaly ty pocity štěstí a tamto byl ten pocit štěstí
něco prostě...nemám už ani slova a to je teprve úterý
a potom když se na mě teda dneska zase vysral tak mi řekl promiň vím že všechno teď kazím jáá
a já jsem se mu podívala do očí a řekla to nevadí já to nějak zvládnu
musíte vědět,že nejsem zlá,nikdy jsem na nikoho nebyla zlá a neubližíla nikomu kdo nebyl zlý na mě a nechtěl mi ublížit jo kromě krále mého srdce
vždycky jsem se snažila mít realistický pohled na věc a když mi bylo 10 byla jsem jedna z největších intrikánek ve třídě jo v páté třídě...
ale pak jsem z toho vyrostla,život přinesl sračky a já jima musela s reálným pohledem na svět projít
a jak říkám ke své libosti mě vychoval nejméně citelný král který mě miloval
a proto jsem chtěla říct,že nejsem ani mrcha...
on jen vždycky byl a nejspíš asi bude ten kdo vždycky zničil moje barikády a zásady v životě které mám
pokaždé když jsem se v něco rozhodla, jako to skončit dopadlo to milionkrát jinak
a proto se tohle všechno
je moje životní slabost a něco co mi v srdci dodávalo sílu a životní smysl
teď ze mě udělal něco co sem nikdy nechtěla být,,,,ne on,udělala jsem to já
a je to něco co se nikdy nikdo nedozví
jen prostě neumím přežívat to že mě pořád něco zklamává(jak se to skloňuje zklamuje je blbost ne)
a že prostě....kurva pořád brečím.....a že se zase musím obejmout jenom s plyšákem a polštářem jako kdysi dávno
věřte mi na život a na smrt svého muže miluju a nutně ho potřebuju k životu
a jak včera řekla má kamarádka zažeňme do temna že je ještě nějaký druhý
