mršiny lidských duši potkáváme válet se jen tak po ulici,když prolétají okolo nás,když se na nás smějí a nebo když si hrají na naše přátelé
četla jsem povídku od Karla Čapka a při následném zamyšlení ve shrnutí jsem to ukončila větou samota nebo nespravedlnost?
neznamená že když na nás padají bílé vločky sněhu že to znamená mír světa a všechno zahalené do běla poukazuje na nezaujaté a svobodné štěstí,nikdy nebude
tak hrozně moc mě bolí zklamání v něčem co zdá se býti něco jako další bod proč žít
Když jsem v osamění bloudila lesy pustinami a slunečnými ulicemi sama..sama...hřál mě pocit toho že vlastně mě nemá ani co zklamat,byla sem sama bez lásky a ta láska buď někdy byla a nebo nebyla
a mě hrozně v podvědomí mrzí že mě opustil a odešel i když jsme se ještě potkali a potvrdili že náš poslečný smích je hrozně moc silný...stejně si říkám,budu ho milovat do konce života a to mě hrozně děsí
přicházejí zase dny ve kterých není jistá žádná půda pod nohama když i ti nejdůležitější odcházejí a mě se zdá být hrozně ujeté že ta nešťastná láska s ním byla pro mě něco víc než to co mám teď
víte že když už někoho miluju,je pro mě hrozně těžké přijímat něco co mě mrzí...mě z toho hrozně bolí srdce,a z toho mám už panický strach
přeci jen bych se do toho bílého závoje vloček chtěla zavinout a jen chvíli nedýchat
protože přejít bez povšimnutí to,že člověk který pro mě znamenal tak hrozně moc jen proto že zažil tolik podobného a chápal mě mi podrazil nohy....tomu se nedá říct ani tak jemně podrazil...ale nechce se mi mluvit sprostě,přejít to jen tak je, pro mě tak hrozně ubohé a k politování
jenom proto že okolo lidi odpadávají a nevím jestli mám sílu přijít o další přátelé
ale tak hrozně moc to uvnitř mne vře že mi tohle dokáže udělat někdo,komu člověk věří
a tak hrozně mě bolí vidět důvody toho proč ten alkohol k něčemu je
když jdu po městě a zahlédnu najednou vdavu tu tvář...jakoby to byla opravdu ona ale potom zjistím že už se tohle nikdy nebude moct stát
nebo když usínám a myslím na to místo které mi vezmou a s ním celý základ mého života,ne základ,celý život
nedovedu si představit jaké to bude až z tama jednou odjedu a řeknu dnes to bylo naposled už se nebudu mít kam vracet
a nebo když vidím jak běhají ty datumy a co to všechno bylo před rokem...a teď přijde únor a to tak bolí
a piju pořád kvůli stejným důvodům..když si to tak vezmete
kvůli tomu že se neumím smiřovat s věcmi
kvůli tomu že jsem dělala chyby a teď je chci dělat znovu
kvůli tomu že mě bolí srdce a tohle je pro mě konec říkat jsem silná
proto to končí nad sklenkou vína,aby alespoň na chvíli přišel ten pocit důležitosti,pocit svobody a pocit toho že svět je fajn, je to falešné...ale pak se ptáme
radějí falešnou naději nebo nic?
