close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jsme otroky naší vlastní existence se strachem být nepochopen a vyblít ze sebe celý život

18. ledna 2012 v 17:07 | Allis |  Místo pro vypsání..
mršiny lidských duši potkáváme válet se jen tak po ulici,když prolétají okolo nás,když se na nás smějí a nebo když si hrají na naše přátelé
četla jsem povídku od Karla Čapka a při následném zamyšlení ve shrnutí jsem to ukončila větou samota nebo nespravedlnost?
neznamená že když na nás padají bílé vločky sněhu že to znamená mír světa a všechno zahalené do běla poukazuje na nezaujaté a svobodné štěstí,nikdy nebude
tak hrozně moc mě bolí zklamání v něčem co zdá se býti něco jako další bod proč žít
Když jsem v osamění bloudila lesy pustinami a slunečnými ulicemi sama..sama...hřál mě pocit toho že vlastně mě nemá ani co zklamat,byla sem sama bez lásky a ta láska buď někdy byla a nebo nebyla
a mě hrozně v podvědomí mrzí že mě opustil a odešel i když jsme se ještě potkali a potvrdili že náš poslečný smích je hrozně moc silný...stejně si říkám,budu ho milovat do konce života a to mě hrozně děsí
přicházejí zase dny ve kterých není jistá žádná půda pod nohama když i ti nejdůležitější odcházejí a mě se zdá být hrozně ujeté že ta nešťastná láska s ním byla pro mě něco víc než to co mám teď
víte že když už někoho miluju,je pro mě hrozně těžké přijímat něco co mě mrzí...mě z toho hrozně bolí srdce,a z toho mám už panický strach
přeci jen bych se do toho bílého závoje vloček chtěla zavinout a jen chvíli nedýchat
protože přejít bez povšimnutí to,že člověk který pro mě znamenal tak hrozně moc jen proto že zažil tolik podobného a chápal mě mi podrazil nohy....tomu se nedá říct ani tak jemně podrazil...ale nechce se mi mluvit sprostě,přejít to jen tak je, pro mě tak hrozně ubohé a k politování
jenom proto že okolo lidi odpadávají a nevím jestli mám sílu přijít o další přátelé
ale tak hrozně moc to uvnitř mne vře že mi tohle dokáže udělat někdo,komu člověk věří
a tak hrozně mě bolí vidět důvody toho proč ten alkohol k něčemu je
když jdu po městě a zahlédnu najednou vdavu tu tvář...jakoby to byla opravdu ona ale potom zjistím že už se tohle nikdy nebude moct stát
nebo když usínám a myslím na to místo které mi vezmou a s ním celý základ mého života,ne základ,celý život
nedovedu si představit jaké to bude až z tama jednou odjedu a řeknu dnes to bylo naposled už se nebudu mít kam vracet
a nebo když vidím jak běhají ty datumy a co to všechno bylo před rokem...a teď přijde únor a to tak bolí
a piju pořád kvůli stejným důvodům..když si to tak vezmete
kvůli tomu že se neumím smiřovat s věcmi
kvůli tomu že jsem dělala chyby a teď je chci dělat znovu
kvůli tomu že mě bolí srdce a tohle je pro mě konec říkat jsem silná
proto to končí nad sklenkou vína,aby alespoň na chvíli přišel ten pocit důležitosti,pocit svobody a pocit toho že svět je fajn, je to falešné...ale pak se ptáme
radějí falešnou naději nebo nic?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me