close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Let me go please, alone!

16. dubna 2012 v 16:35 | Allis |  Místo pro vypsání..
Já nevím, jestli má vůbec smysl se ptát, snažit se poznat důvody těch věcí, které jsou smrtelně nutné k životu ale nikdy se nestanou.
Proč vlastně,kdybych na ten zkurvený osud nevěřila tak bych už v sobě dávno umřela. Ano říkám si, že každá ta věc, každý ten čin, každý ten moment a všechno co se stane má svůj smysl. Třeba i to, že mám teď vztah, i to že se stejně nedokážeme opustit, třeba i to že mě miloval ale nikdy jsem asi nebyla pro něho tak dobrá aby se mnou chtěl žít. A co když pak přijde ten okamžik, který se podle osudu má taky stát a on bude milovat někoho s kým už bude chtít žít. A já vlastně nejsem šťastná jen kvůli tomu, že to není on. Mohl by to být nejlepší muž na světě a být ve všem nej to co si přeju...ale nebyl by to on.
A tak i když vlastně milována jsem, objímá mě někdo když potřebuju a mám všechno co jsem chtěla mít před rokem, stejně to nikdy nebude to co jsem celý život chtěla. A jak se mám smířit s tím, že spolu nikdy nebudeme moct být, že ho budu navždy milovat a toužit po něm, že nikdy nezažiju jaké by to bylo kdyby byl on ten můj muž. NIkdy se to nestane a celý život bude takhle pokračovat dál? Vždyť to snad nedokáže nikdo....s takovým pocitem žít.
Potřebuju do jiného světa na chvíli, kde neni sobectví, ignorace, a moje lži. Nebo odejít, ztratit se, schovat se.
Už ho nechci radši nikdy v životě vidět, nechci už nikdy vidět to co se všechno stalo, chci to všechno zapoemnout. Za chvíli to bude tři roky, celé tohle..nevím jak to mám nazvat, tři roky od prvního políbení a mě ještě do této chvíle zůstal ten pocit na rtech a vím že ho nikdy nevymažu. Nedokážu ho vypustit ze života a ani nechci. A nemůžu být taková přítelkyně, řekla jsem že to nikdy neudělám, jestli někdy najdu lásku a skončila jsem jako jasný poražený. A takhle to nejde. Jsem odporná stejně jako on, hodné lidi do toho tahat nemůžu. Prakticky pokaždé mi jde jen o to aby ještě nikam neodcházel, a abych ho vůbec viděla. Celé svoje mládí jsem prožila jen v jeho stínu. A to měl být taky osud? Jestli ano potřebuju mít jen ujištění, že do konce života bude všechno v hajzlu.
Takže černý čaj a strašně moc školy abych zase na chvíli odešla od reality. A taky mě napadlo, že jsem přestala sledovat Skins, a tak sem šla do toho, je to hrozně krásné a říkám si, škoda že mě taky někdo tak nemiluje, a mě přitom miluje ještě víc. A to je na tom to nejhorší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me