...ale nejsem si zdaleka jistá, zda-li to byla opravdu realita nebo jen chvilkové poblouznění nekonečnou láskou
bylo to období zmatení, které přišlo ze dne na den a na delší chvíli se v mém srdci pozastavilo...a když už něco takového přijde samozřejmě, že to nikdy není bez následků
Začaly se najednou vynořovat ty šílené vzpomínky, ta rána, ta objetí a ta láska a chtíč, který byl a já se v noci probouzela a dívala se na svého přítele a říkala si, jaklé by to bylo kdyby vedle mě ležel on jako můj přítel, ten který mi do života postavil už nezdolatelnou překážku, což je on sám
Celý život jsem si vybírala cestu kdy jsem dávala přednost srdci před rozumem protože mi to přišlo doopravdy správné protože jakmile bolí srdce, neskončí to nikdy dobře a abych se vyjádřila osobně, strategická myšlenka na budoucí život vás netrápí když je srdce v přítomnosti šťastné lásky, chápete jak to myslím.
Když jsem byla nezadaná, mohla sem mít tyhle zmatené týdny kdykoliv sem chtěla, schovat je do hrdla láhve a nechat je vyjít na povrch až zmatenýmmi telefonáty, které končily tak kde jsi sejdem se a nebo hůř- volaný hovor nepříjimá a nebo ještě hůř píp..píp..píp..
ale teď jsem jako měla dělat co? můj přítel mě každý den objimá s takovou láskou a já místo toho řeším, že mám kredit pouhých 11korun a jestli to bude stačit na páteční hovor
a tak se dá říct, že se po tomto víkendu snad všechno dá do pořádku, je to divné říct v úterý pro mě ale skončil víkend až dneska.
všechno nabralo zvláštní směr hlavně tím, že jsem s králem svého srdce strávila tři dny jako kamarádka, jak pracovní, tak zábavou prorvané dny včetně ožraleckých vtípků a všechno bylo skvělé, bez pocitu lásky jen se spokojeností, že tam prostě je. Můj přítel se od soboty stal svobodným jelikož jsem ty srdcové myšlenky už nezvládla a tak jsem řekla, dej mi čas si uvědomit, jak moc tě vlastně potřebuju. Potom mi bylo zjištěno že král mého srdce je tedy po nekonečně dlouhém očekávání opravdu zadaný a má přítelkyni. viz se vracíme do pátku, kdy by mi ten telefon stejně nevzal říkejme si štěstí nám leží na dlani. A tak pršel čas kdy všechny tyto myšlenky vystřízlivěly, pravá realita se ukázala na světlo.
Jde o to, že milovat ho budu to nikdy neskončí a tak kdybych měla poslechnout srdce asi sedím u jeho domu a čekám na něco co nikdy nepřijde.
Poprvé v životě jsem tedy udělala to, že poslechnu rozum, vzdám se nesmyslů a uvedu život zase do normálního chodu s omluvou svému muži, za to že jsem odporná bez přiznání skutečné pravdy. A při usinání a probouzení budu myslet jen na to, že nějaká žena co jen tak přišla, ho tak uchvátila, že se mohla stát jeho přítelkyní.
Končím tedy z úvahami o lásce a její podstatě a všechno se to pokusím zničit pryč. svého muže miluju, to vím a potřebuju ho, ale je to zlý pocit zklamat srdce, jelikož je to zbabělé
ale věřím ,že když už jsme se do toho všeho jednou dostali, tam kde jsme teď bude to mít co dělat s budoucnem a ty věci a rozhodnutí dostanou smysl
*já bych chtěla tento článek věnovat našemu krásnému vesnickému víkendu, plného práce se dřevem, sluncem, špekáčkama, pivem a mužů, se kterýma mi bylo nádherně. Opíjení se v kotelně se spolusedící přítelkyní, ožraleckým ránem a celým dalším fotbalovým dnem plného vína a piva a posměšků a narážek na nás dva, že si oba dva myslíme to samé ale nikdy to nesmíme říct. Děkuju za nádherný víkend*
jdu si udělat mega chleba ve vajičku s oblohou a nechat si zdát o ničem, vlastně o tom, že je zase všechn ve sračkovitě posraném a zkurveném klasiku života
*tam kde to chci dotáhnout, co nutně potřebuju už jen kvůli tomu co se děje teď, jsem přesvědčena že to dokážu,protože když už ani sny o budoucnosti pak už nic.děkuji*