rozhodla jsem se konat velké činy a ne jen tak sedět a čekat na jaro, které by jako asi mělo být ale nějak na to pěkně sere
seru na strach a budu se muset postavit všem životním situacím, které tady teď máme na výběr
to že je to tak hrozně citově složité jsem si připustila až teĎ a věděla jsem před tím proč to nemám dělat
zjistila jsem sem že jsem prachsprostá dívka která asi neví co chce a přitom v tom mám odjakživa jasno, ale na jedné straně se těžko buduje když ta druhá strana nechce
pořád jen otáčím listy v kalendáři a ty týdny utíkají dál a dál, pak bude květen, oslavím rok od toho co mě opustil, třeba se tomu s ním paradoxně zase zasměju a půjdu si po svých
moje sny se v tomhle nikdy nemýlí, vždycky se mi o něm zdají tak krásné sny ale skončí to tak, že bych si z toho měla vzít poučení, že on to nikdy nebude a ani být nemůže.
hezký začátek týdne, koupíme si asi horské slunce jako bylo v mužích na stromech
good článek..a good blog..