Ahoj má drahá kamarádko,zase si musela přijít a ukázat mi o co vlastně přesně gou, né že bych nebyla vděčná ale i přesto bych chtěla odejít.
Vždycky jsem tě vítala s otevřenou náručí, jelikož každý z nás potřebuje být sám, alespoň někdy a sdílet samotu jen sám se sebou. Ale přemýšlet se mi nad tím, jak na mě padl úděl si zase všechno nevinně vyžrat až do dna a ještě s třešinkou na dortu, to se mi fakt nechce.
Někdy mám samozřejmě přehnané reakce a už všechno vidím dopředu a tak jak to vlastně skončit ani nemusí, ale znám své kamarádky už 10let a skutečně dokážu poznat kdy se něco děje a kdy ne. A tak zůstanu sama a postavím se na vlastní nohy. Stále přemýšlím jaká cesta tady v tomhle směru vede k úspěchu. Je to hrozně složité všechno.
Já jsem vlastně strašně složitá a to bude na tom všem ten úplně největší problém.
Pořád si říkám že všichni okolo mají šťastný vztah a jenom my dva nejsme šťastní s mým mužem. Nechápu proč si to myslím ale nesutále si to myslím.Nic není podle představ, všechno mě přestalo bavit, jak dělat ze sebe krávu tak škola, a celé prostě úplně všechno.
Chtěla bych si jen tak tiše přisednout k jeho stolu, usmát se a zeptat se ho,jestli si s ním můžu ještě někdy povídat nebo jestli je šťastně zadaný. Začíná mi docházet jedna strašně šílená věc. Pokud svého muže neopustím, jakopže nevím jestli to dokážu, v příštím roce po květnu spolu odjedeme pryč, bude pak všechno už hrozně moc svazkové a vážné, a co když už nikdy nebude šance, se k němu zase vrátit zpátky a už to opravdu dojde do toho stavu, že budu mít přítele, budu milovat krále ale už nikdy...se nic nezmění.
Kdybych mohla jet kamkoliv, jedu okamžitě kamkoliv. Je to opravdu odporný pocit, když víte že vaši přátelé, kterým vkládáte mnohdy větši důvěru než sami sobě, se vám plánovaně vyhýbají, nechtějí s vámi trávit čas a ještě ke všemu si v hlavě vytvářejí nesmyslné obrazy o tom že za všechno můžu já.
Jo někdy to jsou na světě srandy. Vlastně vždycky to jsou na světě srandy
Nikdy v životě totiž nevydržím u názoru, že toho muže už ve svém životě nechci. Stačilo v pátek jen slyšet jeho hlas a všechno ve mě bylo zase vzhůru nohama.
A jak to teď milý živote napíšeš dál, nechám na tobě. Já jsem svá rozhodnutí už učinila. A pokud nikomu nikde a nikdy chybět nebudu, budu si asi jen vyčítat to, že jsem na to nepřišla už dřív.
Zásadní kroky jsou zde, tak vítejte. Ty milá samoto mě doprovoď teĎ do postele a ukolíbej do spánku, Chci chvíli zmizet ze světa děkuji.
a kdoví jaké vůbec bude v tomhle podání léto....