nikdo nemohl tušit, že když šel parkem a otočil se na mě,pozdravil a usmál se, že tím začně něco co nikdy nezkončí a za co budu proklínána až do konce života
postupem času jsme přicházeli na to, že to asi nebude ten princ na bílém koni, který mě udělá šťastnou- i když to dělá a velmi zajímavým způsobem o kterém ani on sám neví, a já vlastně taky ne zůstane mi vždy jen ten pocit
a pak jsme se dostali sem do 10. června roku012, který jsem otevřela s naraženým ksichtem od největší facky, jakou sem kdy dostala, s pohledem na postel, ve které jsem nespala sama.....a tak to prostě je
a tak to prostě bude.
narozeninový oslavovací víkend máme za sebou,a každý si z něj zase neseme šrámy, někdo jen duševní já i fyzické
na postu přítelkyně sem neuspěla, bohužel, když za zády pořád stojí někdo koho miluju na život a na smrt nejde asi dělat nic.
tak jsem včera po roce mohla říct zase víš co do piče! jak sem říkala, ještě že už se tak nemilujem tak já tě miluju pořád a milovat budu a čau. domluvila sem se s ním že na mě ještě rok počká a potom pojedem. a jestli pojedem už z toho pekla nikdy nevyjdu živá.
a já doufám že pojedem
nevím co si mám o tom všem myslet jsou to jen otázky a odpovědi žádné
zda-li bude k něčemu mít zase vztah, i přes to že vím jak to bude
a nebo ho nemít a být sama, ten rok než pojedu.
a nebo prostě jakou cestou osudu se teĎ mám vydat? s modřinou na tváři.
nechtěla jsem se nikdy stát někým koho muži bijou. sem problém sama pro sebe a možná proto bude lepší ať tím problémem nikoho nezatěžuju
střízlivění proběhlo a teĎ už si jen marně říkat třeba nezačně pondělí
alkoholu vzdávám holt, zase mě dostal tam kde sem potřebovala být.na hranici a bodu zlomu, který určuje budoucnost
