close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smutná nekonečná kapka slzy která letí od tváře a pořád ne a ne dopadnout na zem aby zmizela

10. října 2012 v 16:38 | Allis |  Místo pro vypsání..
víte mám strašnou chuť se vrátit do toho posledního týdne prázdnin, kdy jsem chodila s napuchlýma očima od pláče nonstop všude, vůbec jsem se nesmála, jen jsem brečela, chodila jsem oblíkaná jako vandrák, nevystřízlivěla celý týden, bylo mi všechno jedno kromě toho rozežraného srdce a ten hnus co byl všude okolo.....
od toho týdne je ve mě něco co pořád nechce odejít, nějaký strašně odporný popcit zrady, nepochopení, ublížení a já ho nevnímám ale vím, že tam pořád je a pořád mě stahuje ke dnu a asi už nikdy neodejde. Hrozně mi ten pocit ubližuje, vůbec mi nedává možnost nabrat novou životní sílu od prázdnin, postavit se na nohy jít.
Chodím tím městem a nejradši bych chodila kanálama, mám strach, že za každým rohem vyjde on a já padnu a nebudu se moct zvednout.
Ale přece pořád nemůžu žít v takovém strachu,dyť mě to zničí.
Vzpoměla jsem si na jeden ten den, což teď jako dělám pořád..nemůžu se vůbec ohlížet do minulosti na tohle léto protože si jenom pamatuju smích,štěstí,slunce,vodu,víno,válení se v trávě a jen to, že jsem byla strašně šťastná....což teď nemůžu za hovno dokázat, abych byla aspoň malinko šťastná.
A tak jsem měla na sobě tu krásnou fialovou sukni, seděla na ručníku na trávě, kouřila a povídala si s kámošema, pak se začalo stmívat a on přišel z práce, sedl si vedle mě, podal mi víno z austrálie, byl strašně hodný, potom koupil sýr a salám aby to krásně ladilo s tím vínem, když jsme šli nocí do životní hospody chytil mě kolem ramen, po strašně dlouhé době sme tam zase prišli spolu, čímž sme zase dokázali že z těch keců nemá nikdo strach a tak jsme tady ahoj.Sedli jsme si na bar vytáhli všechny drobné a začali počítat kolik piv nám vyjde, moc jich nebylo ale i tak sme zase spolu s úsměvem odešli a šli nahoru...a byli sme zase to co před dvěma rokama.
POkaždé to bylo krásné, pokaždé sem se usmívala, pokaždé jsem byla šťastná, a pokaždé jsem čekala kdy to skončí..jako vždy.
A teď už zase najednou není.
Moje srdce je tak strašně zmatené, vůbec vlastně nevím jestli je to láska k mému bývalému muži nebo jen ten pocit toho že už i on odešel nadobro, dnes mi donese tričko co jsem u něj zapoměla a tím se ukončí už vše co sme kdy měli společné. Už se mnou nechce mluvit a nechce mě vidět, bolí ho srdce z toho co jsem všechno udělala...a já ho taky miluju, výdyť to byl můj první přítel, můj první vztah jak to mám všechno najednou ukončit? já to neumím mě nikdo nenaučil jak se chovat když jsem teda bývalá přítelkyně a mám bývalého přítele. Neumím to, bolí mě to a zároveň strašně děsí.
Musím být teď sama, uvědomit si priority, nechat odpočinout srdce, zapomenout na všechny muže....i když na to nemám sílu, vymazat to všechno. Připadá mi proti přírodě snažit se zapomenout na něco co jediné mě dokázalo udělat šťastnou. Jenže to vlastně ani nijak jinak nejde. On se už nikdy nevráti aby mě měl rád....a i kdyby se vrátl já ho nemůžu mít ráda...protože mě ten člověk zabil.
A ta zkouška toho zůstat teď sama je nezvladatelná. Neumím to, nemít po boku muže, potřebuju mít tu jistotu toho že mě má někdo rád. A tak bych si asi potřebovala koupit psa.
Chci si vymazat všechny vzpomínky, chci už nemít v životě školu, nechci zimu, chci jet domů, chci psa, a teď momentálně nechci žít svůj život.

mm....oči....
let´s run away please
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me