close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Krůček po krůčku z jednoho velkého zmatku

30. prosince 2012 v 21:31 | Allis |  Místo pro vypsání..
Tak jsem se tady dnes večer sešla, jelikož je na čase říct pár slov protože se pomalu ale jistě řítíme po cílové rovince ke konci tohoto jaksi težcenazvaného roku 2012.
Nevím jaký vlastně byl, zažila jsem tisíce horších a nejsem si jistá jestli nějaké lepší, takže taková nějaká neutralita, která v sobě nese mnoho zvratů lásky i nelásky a pláče.Sem tam i např. dvouměsíčního štěstí.
2012 vypadá tak pěkně, hezky se na tento nápis dívá a ten 2013 je takový jakýsi nesouměrný a taky v měm bude mnoho hlavně dospěláckých kroků, tak možná v tom je ten problém. Čeká mě maturita, vztah, postavit se na vlastní nohy a až bude čas tak si sbalit kufry a na nějaký ten čas se tady z toho prokletého města dostat pryč.
Ale vraťme se ke vzpomínce a rekapitulaci tohoto roku.
Byl tedy propojen třemi muži, kteří v tomto roce zasáhli do mého života, když nebudeme brát v podtaz, že tam zasáhli už dávno.
První den v tomto roce začal v opileckém deliriu a tak se potvrdilo jak na nový rok tak po celý rok. Možná snad kromě přátelství s mým kamrádem ze kterého nás rozdělila moje nejlepší kamarádka, tím že mu zlomila srdce.
A tak se v lednu nepilo. Leden je oficiálně nejhorší měsíc v roce.
Do tohoto roku jsem také vstoupila ve vztahu s mým bývalým mužem. Což byl vztah alá italská domácnost ale strašně plný lásky ale mé nestability a tak první opilství přineslo sebou také počátek návštěv v tom útulném pokoji s rádiem a lampičkou, kdy mi můj král srdce nalíval sklenici vína a povídali sme si tak jak nikdy.
V únoru přišel ples, který se obešel bez jakýchkoliv komentářů ale musela sem si jít pro svůj svetr a zase jsem v tom pokojíčku zjišťovala jak hrozně moc jsme stejní a jak milujeme seriál přátelé. Pořád jsem dělala věci o kterých se můj bývalý muž nedozvěděl. Ve dne jsem byla skvělá přítelkyně a v noci tajně chodila tou dlouhou ulicí za někým koho jsem strašně nutně potřebovala.
Ve své životní hospodě jsem ale poznala spousty mužů, kteří mi dali hrozně moc rad a hlavně důvěru v sobě. Napíšu o té hospodě knížku:)
Nemyslím si, že jsem v tom prvním vztahu zklamala úplně na plné čáře. Snažila jsem se. Byl to vztah feťáka a mě, labilní a šílené ženy. V březnu se opět potvrdilo, že na jeho narozeniny ho nemůžu nechat jen tak odejít samotného protože jsme to vždycky dělali tak, že jsem mu přála až ráno po probuzení a tak sem šla. Nelze opomenout také školní úspěchy, které mě konečně začaly potkávat a já se naučila být konečně studentkou.
Byla sem ochotna trávit spoustu časů s ním tam v té prdeli kde bydlel můj bývalý muž a opouštěla toto město. V březnu přišel první rozchod a možná to pak všechno započalo.
Duben byl plný rozjímání v punku, takže klid a mír v duši když vynecháme ten velikonoční maras alkoholu a dvou policejních aut ale souznění se všema. Potom přišel ten náš slavný výlet za spolužačkou do krásných končin, kde jsme tvrdě pracovali a já můj nej kamarád a můj král srdce zažili nejlepší víkend jaky sme mohli snad. Plný zelňačky, vína, piva, špěkáčků a domácího chleba. A poprvé přichází ta informace, že by snad můj král srce mohl být zamilován do cizí ženy a směje se s ní u telefonu. No tak!
V květnu přišla velmi komická situace, kdy při smluveném srazu zkončil u hádky s neznámou tehdy již velmi známou štětko ženou a já se jaksi postavila nechtěně opodál. Pořád se hádal ale tentokrát už ne se mnou. Pousmívala jsem se trochu z toho, že to trápení poznal i někdo jiný než já.
A červen přinesl finální drama. Byla to démonická oslava narozenin a my sme se zase všichni dostali pěkne doprdele. Já jsem odcházela s podředým a rudým ksichtem za líbání se s mým králem a uraženě si na truc udělala večírek jak ďábel jen s ním. Kamarádka s neštěstí usedá ke každému kdo ji nabízí pomocnou ruku ze sraček protože už máme tak akorát strach. A tak jsem byla najednou svobodná. Započal měsíc řešení, rozchodů, slz, hádek, toho jak se moc milujem ale nemůžeme v našem vztahu nadále pokračovat. A vyvrcholilo to počátkem července, kdy jsem vstoupila do těch nejlepších slunečných láskyplných dnů. Strašně nám to s mým králem šlo, já po něm přestala chtít vztah a tak sme tak brouzdali městem a smáli se. Vraceli se za světla domů nebo ani to ne. A jak jsem již tisíckrát říkala underground jako blázen. Vaječina na ohni, lahváče v potoku, punk všude kde se podíváš, kurvy chlast chlebíčky a sex.
To všechno pak ale končí jednou velkou sračkou, kterou nečekal nikdo z nás. A tak já opět odcházím se slzami v očích a s bolestí srdce. Začalo září. Moje docházka ve škole je dokonalá ale můj psychický stav je pěkne v hajzlu. Hledám náplasti na to, co mi zase udělal a najdu je kde jinde než u bývalého přítele. A chtěla jsem s ním tenkrát vybudovat ten život co sem zkurvila a ten vztah co sem podělala ale nešlo to.....Jedna toaleta v nechutném nonstopu se pro mě stala prokletou a já si uvědomila, že dokud nebudu tak silná abych odešla, nemůžu být s nikým.
Září končí a začíná se objevovat můj narozeninový měsíc a s ním můj soused v trochu jiné podobě než jak jsem byla zvyklá.
A když jsem jednou zvládla to, že jsem odešla od krále srdce, když mě on nechtěl pustit řekla jsem si, jsem přirpavená do toho jít a začít vztah s tím nejlepším mužem na světě. Dostáváme se k mým úlekům kvůli domovu mého života a dvou slabších chvilek na wc a zase tam na chatě. Ale dá se řící, že někam se to dopracovalo a teď tady stojím před něčím co nevím jak nazvat. Je to plné lásky ale taky smutku, z toho co se všechno stalo a nestalo.
Odešla základní rodinná složka mého života, ti co byli nejdůležitější. Přišel ten nejlepší muž. Ten jeden ve mě zanechal zase jednu šílenou bolest a neukončenou touhu jít za ním. A ten druhý mi ukázal jak neschopná ve vztahu jsem.
Je pak jen na mě co si z toho vezmu že ano.
V roce existuje několik dnů kdy nemůžu mít vztah protože moje srdce chce jen jedno. Jsou to jeho narozeniny, moje narozeniny, vánoce, a silvestr.....takže děj se vůle boží a já se strachem se loučím a jdu zdárně bojovat abych zítřek přežila.
Užijte si zítřejší mejdan a snad se z něj všichni probudíme na nový rok a probudíme se tam kde máme:)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me