Nad hrnkem heřmánkového čaje, v naprosto nepodstatné úterý, v krajině pokryté zase tou "ochrannou" vrstvou, kdy ji nechává spát ale nás klidně trápí dál. Ano nad hrnkem heřmánkového (ne černého) čaje.
Nasadili mi antibiotika, už minulý týden, při mé diagnóze mi zakázali kouřit, pít černý čaj, džusy (a to mám zrovna v ledničce ten vinový že), zdržovat se pouze v teple ale do školy je pochopitelné že musíte chodit..jste přeci ve 4. ročníku. Tak jo škola a cígára to beru!
Takže z toho naprosto jasně vyplývá, že jsem minulý týden nepila, tedy se mi nepročistily myšlenky, tedy si můj mozek neodpočinul, tedy moje myšlenkové pochody nastartovaly na 100%, tedy je to všechno pěkne zase ve zmateném hajzlu.
Nesmí to vyznít nějak alkoholicky divně, jen že každý využívá určité věci k určitým věcem.
Dobře, je to fajn když vás někdo chytně za ruku, je fajn když dostanu pusu..jo dobře je to pěkné se zase k němu přitulit...dobře..ale mě tak strašně nebaví ty začátky....Vím totiž jaká jsem, a vímě že to není moc fajn a nějak mi přijde zbytečné se vůbec posouvat dál, když moje já to stejně zase posere. Nějak mi teď vyhovovalo žít jen sama se sebou, s tím nervovým labilem v sobě a psychicky nevyrovnaným jedincem. Byla sem to totiž jen já koho pořád potkával a ským se musel vyrovnávat. Žila sem svůj život sama se sebou a teď ho najednou zase někdo žije se mnou..a já nevím zda- li je to dobře.
Možná bych to nazvala takovým jakýmsi syndromem paniky a samovsugerace sobě samé, že tohle taky nebude ten pravý. Což mi přijde absurdně vtipné, vrátím li se do svých tajných zápisů z roku 2009:)
Snažím se na to již od neděle přijít, co se to kurva ve mě zase stalo. No jo, všichni sme čekali, že to přijde. Jak by to taky nemohlo nepřijít. Klasický postoj k začátku vztahu aneb otázka: co vlastně vůbec chci? Jak můžu mít vztah, když sama nevím co chci? Dokážu ten vztah vůbec po tom všem mít?
Měla bych se válet vděkem v mínus dvaceti ve sněhu nahá za trest, že ten člověk i přes to všechno co ví a víme, že ví všechno..o mě opravdu stojí a já si vymýšlím zase pochody blázna. Jenže ty pochody jsou, a já je nedokážu zastavit. Nikd jsem nedokázala.
Nevím jestli to odejde, nebo ne mám z toho strach. Ten muž je dokonalý, je prostě...chápete..to všechno!...áále...já za prvé nejsem romantický typ- což může být důvod že mě pár věcí vyděsilo, nejsem a nebudu, neměla sem nikdy možnost se to naučit když moje životní láska začínala nad láhví vína a lhaním. Nejsem asi ani ten typ na fungující vztah jelikož mám potřebu pořád něco řešit..nezvládám, když je všechno v pořádku a vše jde hladce. Samozřejmě se ráda vyžívám v dramatických scénách, což miluju a hlavně mi to jde- a nedovedu si představit, že bych se s ním někdy pohádala.
Postupnými kroky, se dostáváme k tomu, že to nemá řešení. Takže znovu...
Sedím tak u stolu a poslouchám, jak bývalého krále mého života shrnují do té nejpodřadnější vsrtvy tohoto města a tisíce bláá bláá blá a on je takový a to je hnus a on dělá to a to nechápu...ale já mlčím. Žila jsem s ním dva měsíce vandráckým poflakujícím se životem z jednoho místa v parku na druhý, k jednomu půlitru s pivem k další láhví vína a každý kdo se mnou v těch chvílích býval může potvrdit, že jsem vypadala..a já byla..šťastný člověk. Vždy jsem si byla vědoma všeho co dělám, tedy myslím v létě, s kým to dělám a proč to dělám. Nemůžu nikdy tomuto životnímu stylu vytknout nic, protože nikdo z nich si to nechce přiznat ale tohle je bezstarostný underground a já to miluju.
Nemíním tím naznačovat, žádné opět zvrácené pocity, jestli toho člověka miluju sem neřešila teď hrozně dlouho. Za tím obdobím sem udělala tečku v posledním článku, kdy sem řekla to co sem cítila, že jsme se navzájem naposledy využili..on mě v přespání a já jeho k sebedokázání si těch mojich klasických pičovinek a sexu že..a tak to prostě skončilo. Děsivý na tom do budoucna ovšem zůstává fakt, že stesk po tomhle šíleném stylu života přijde..a je možné že hodně rychle.
Jako jo, jsem ráda, že nepiju, můj mozek má regeneraci jako prase, což je dobré pro školu, v žádném připadě ovšem ne pro můj osobní život! Začla jsem přemýšlet.
Je strašně...strašně smutné, že všechny na světě baví počáteční zamilovanost, poznávání se, romantika, prostě jéééééééé.....a mě to tak kurevsky nebaví. Nejradšíï bych si sedla a vyložila karty na stůl.
Čau, takže ať jsme si vědomi rizik, jsem nervově labilní, pesimistická, ve všem hledám problémy, neumím být šťastná, mám deprese a dny kdy nejsem schopná fungovat ve společnosti jako normální člověk, při hádkách mám tendenci svalovat vinu na všechny ostatní než na sebe(i když je to moje vina), v určitých věcech sem sobecká, v minulém vztahu sem byla nevěrná a nikdo mi zatím ještě nedokázal to, že když on přijde tak já s ním neodejdu, jsem nestabilní, často piju a chodím sama do barů, kde se nechávám zvát na pivo od cizích lidí abych pomohla svému já, ano v opileckém stavu sem tajný diskofil, vyhledávám převážně společnosti mužů ve které se chovám dostupně ale přitom sem velmi přesvědčena že jsem nedostupná, často potřebuju být sama a v létě jsem nezadržitelná, říkají o mě, že jsem zlá a starám se jen o sebe, mám vyřvaný, vypitý hlas..který je pro mě hrozně sexy ale tím ta řada lidí končí.
Doufám že mě budeš mít rád takovou jaká jsem, své dobré vlastnosti jmenovat neumím, jsem totiž člověk zaměřující se jen na špatné věci:)
Doufám, že jsem vás nevyděsila..ale realita je krutá a já očividně opět nejsem v pořádku...v žádném směru..možná kromě školy, už jsem zase v sedle a sem šprt.
Takže zahajuju rezignujicí samotu na celý svět, zase sem šťastná jenom ve škole. O víkendu už nikam nejdu, fakt mě nebaví sedět v hospodě s ožralcema a pít čaj, na to sem asi opravdu velký milovník vína a piva. Chystám si udělat filmový maraton včetně On The Road, tak jsem zvědavá jak mě to zklame.
Potřebuju jet někam na výlet, nebo na nějaký pobyt pro jednoho, kde si sednu a najednou se mi v hlavě stane ta věc, že mi to všechno dojde! a tento článek bude moct být smazán(což se nikdy nestane, články se nikdy zásadně nemažou)
Ráda bych teď použila mou citaci z mého tajného deníku roku 2009,28.9.
Představuje si jak jdou spolu po ulici a drží se za ruku.chce ten pocit,kdy je ten svět něco úplně jiného než to co mají oni dva kolem sebe.Nevnímat okolí,jít jenom spolu,cítit sebe navzájem a nasávat energii z toho druhého.Jeden den,jedna konverzace,nehorázně moc to potřebuje.Nebo ho aspoň vidět.Má zase vysněné úplně všechno,do detailů,do těch nejmenších.
________________________________________________________________________
Jakoby bůh tenkrát věděl úplně všechno.chtěl ji dát tu šanci,že ji někdo chtěl ona odmítla a teď je za to trestána,tím nejhorším způsobem
_____________________________________________________________________________
tím posledním sem se perfektně pobavila, je krásné vidět, že alespoň z pocitu, že si to člověk všechno způsobil sám dokáže vyrůst.
Zdar a sílu vám i sobě, ale s prominutím, trochu více sobě:)