Až dneska nastal ten den, kdy už o tom můžu všem konečně nějak normálně mluvit, aniž bych se třepala, byla na pokraji hysterického pláče a smíchu dohromady a necítila každé nervové zakončení v mém těle.
Chtěla sem o tom všem napsat knihu protože mi to přišlo strašně šílené, všechno okolo mě, naše životy a ty situace..ale to by člověk nečekal do jaké situace se dostane ve chvíli, kdy si myslel, že ta šílenost už skončila. Jakožto pubertální mejdánky, úlety s kde kým a ranní situce a tak dále.
Tak nastala sobota minulého víkendu, nejlepší kamarád a rytíř se měl vrátit po týdnu zpět, a tak že se opijem. Tak sme si povídali, strašně rychle se opíjeli a já věděla, že průběhem několik dalších dnů už neudržím to, co sem se snažila držet v sobě posledních pár týdnů. A to tu šílenou touho po někom, kdo je neskutečně sexy a přitom chytrý, zábavný a dokonalý čestný hodný muž.
Ve všem stála jedna zásadní překážka, já sem byla týden po rozchodu s mým sousedem a jeho nejlepším kamarádem, a on byl po rozchodu dva týdny. A přes to všechno sme se dostali, tam kde sme sice oba dva chtěli ale nedělní následky nás neopouští do teď. (PS:ale stejně je to jeden z nejvíc sexy mužů se kterým jsem se líbala)
Takže jo mělo to několik fází, nejdřív sem byla hrozně šťastná, že sem to dokázala, potom sem byla na prášky, že sem ublížila někomu, komu sem nikdy ublížit nechtěla. Že sem mu zlomila srdce a že nás oba dva považoval za největší zrádce. Celá hospoda se obrátila vzhůru nohama protože prostě je nehorázně vzrušující řešit cizí životy a piplat se v tom. Ale nebaví mě lidi, kteří nedokážou uznat nikdy svoji vlastní chybu a žijí v najivním světě. Neříkám, najivita někdy pomáhá přežívat ale já sem se měla omlouvat....ale za co vlastně. Za to, že sem udělala něco po čem jsem strašně toužila? Jediné, za co se budu možná někdy v budoucnu omlouvat, že to byl jeho kamarád.
Neustále žil v naději, že se dáme zpátky dohromady, myslel si, že mi celou dobu snášel modré z nebe a dělal pro mě všechno...jenže to bylo celé pravý opak. Já na začátku byla optimistická a opravdu do něho byla strašně zamilovaná. Ale známe každý sám sebe, že jednoho dne po neustálém řešení minulosti, sexu, minulosti, toho jak sem hrozná přítelkyně už by prostě došla trpělivost. Tak sem řekla mě se nelíbí tohle a tohle a podle toho sem se začla chovat a bylo to v hajzlu.
Stalo se, jediné co je v tomhle nejhorší je to, že se tady jedná o člověka, za kterého bysme dali ruku do ohně. A tak nám bylo všechno zakázáno. Stýkat se, líbat se, smát se spolu..a v neposlední řadě se spolu nemůžem samozřejmě ani pomilovat. A tak mám zakázanou lásku, plnou vzrušení a touhy a asi mě to rozerve celé.
Vím, že je to odporné co sme udělali, jenomže.....mě tak nehorázně nebaví, někomu pořád vnucovat moje názory a uklidňovat ho, že sem ho opravdu milovala. Vybírám si labilní muže a pak to všechno dopadá na piču moje chyba.
Absurdní na tom všem je, že sme si v sobotu oba dva s nejlepším kamarádem plácli, že sme svobodní a sme šťastní. Teď před sebou oba dva stojíme se sexuálním napětím a tím, že se bojíme toho, že se do sebe zamilujeme.
Ale já na to pak přišla na všechno. Existuje tady cesta, jak se dostat od toho prokletého krále mého srdce. A vím, že ještě mám srdce připravené na to, aby přišel nějaký krásný chytrý hodný muž, a to moje srdce si odnesl. Samozřejmě, že tohle město, mi bude neustále dokazovat, že jen tak od něho neodejdu, proto sem se zrhoutila s pink v úterý večer. Protože sem strávila asi nejkrásnější večer s mužem, zakázaně...za svůj život..ale stejně mi musí být dokázáno, že ta cesta tak lehká nebude, když se musí objevit zrovna ve chvíli, kdy ho potřebuju nejmíň.
Když sem chtěla volat, čílo nedostupné-což byl asi osud..a teď přichází nějaké zkoušky..a já je zvládnu. To vím.
Horší bude celé tady to další, v sobotu se postavit celé té hospodě v tváří v tvář, a hlavně taky mému sousedovi, v pátek se postavit tomu nepomilovat se a jsou tady jarní prázdniny že.
Tak třeba se ve mě konečně rozlije ten spokojený klid..ale pochybuju o tom.