Tak..po 4 letech tohle budou jeho narozeniny - narozeniny, kdy už já s tím nebudu mít nic společného.
Konečně, už s tím člověkem nebudu mít nikdy nic společného, kromě prázdného pozdravu a nechutných vzpomínek.
Nikdy neříkej nikdy, tak to nikdy ignorujte, mám strach nějak mluvit o tom všem nahlas.
Je někdy hrozně zvláštní, jak i v našich letech mají přátelé potřebu řešit pičoviny. Přátele beru jako něco nejdůležitějšího v životě, co prostě jen tak bezdůvodně neodejde a nezničí, jako posvátný svazek, který je spolehlivý a není tak pomíjivý. Prostě je to pro mě strašně důležité. A zničeho nic se objeví tolik problému, nerozumím ničemu. O mě se začně říkat že přebírám přátele ale to jsme snad dělali ve 3. tříde na základní škole ne? Že se povyšuju nad ostatní díky tomu, že sem potkala koho sem potkala, tak pardon přátelé co mě znáte tak krátce jen 13 let, že jsem konečně šťastná. Mrzí mě, že se celé tohle musí dít, je to zbytečné, místo toho aby si člověk vážil toho co dokázal vybudovat, začnou se všeci chovat jak totální sobečtí čuráci myslící jen na své vlastní štěstí. No kdo chce kam pomožme mu tam, kdo nechce dospět ať si zůstane tam kde je.
A já potkala muže no, samozřejmě toho co jsem se již o něm zmiňovala, tak mám zas konečně takový ten pravý zamilovaný růžovy svět, plný štěstí a krásných okamžíků. Po minulém traumatizujícím vztahu, sedíme v hospodě a nemusíme nic řešit jen se smějem a máme se rádi, je to celé už přes měsíc a člověk ani nemá čas to celé vnímat:)
Víc mám asi strach o tom mluvit, říkat takové, že je fakt dokonalý a skvělý a sexy a prostě hodný a bla bla.. protože to vždycky pak dopadá špatně. Je to první muž, kterému sem dala přednost před tamtím, čímž sem si to v sobě celé podepsala a došlo mi, že to už kurva něco znamená. Tak si tak říkám, třeba ty životní poutě opravdu vedou někam, kde je to nakonec fajn, i když člověk leze po kolenou a žere bahno, ubíjí se vlastním já a nebaví ho svět. Pak nakonec vyjde na kopec plný květin a zelené trávy, kde nádherně svítí slunce až do jeho vlastního nitra a najednou mu to všechno dojde..aha, tak proto to celé bylo tak jak to bylo..proto aby to teď mohlo být tak.
Tak ať si klidně závidí, a hážou po mě špínu, když to někoho uklidňuje..ale já sem snad konečně doopravdy šťastná a bez problémů...a nemám už zájem zabývat se cizím sobeckým neštěstím.
PS: To že se mi Joseph Morgan ve Vampire Diaries pomiloval s tou největší nejdivnější mrchou, sem přešla, ta scéna byla hrozná, ranila mě a to hluboce :D Ještě něco podobného a končím s tím seriálem. Naopak právě Being HUman dostává grády a doporučuju všem Aidan je prostě...tož fajn :) Ale nejvíc nás dostalo The L word a kupa sexy lesbiček. Zima je dlouhá a učení se prostě musí odkládat.:) pa.