close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I když to všechno dokáže být pořád stejné...neustále je to něco jiného aneb vyber si řadu do které se postavíš

10. června 2013 v 15:14 | Allis |  Místo pro vypsání..
V ten minulý pátek, kdy můj plán byl naprosto jasný, bylo všechno naprosto beze slov. Potkali sme se na náměstí, potkali sme se v parku..bylo vlastně jasné kam ten večer směřuje protože dva poslední pátky před tím byl doma on a potom zase já. Takže prostě jasná věta, zavolej mi. Říkala jsem si chci se s ním prostě ožrat nemůžu udělat nic víc, jelikož si nebudu připisovat na své konto další nevěry.
Průběhem toho večera, kdy můj vztah plný ignorace nabral grády, sem se teda rozešla. Říkala jsem si, tak co už, král srdce přišel, což jsem nechtěla protože sem se pak mohla přede všema uklonit a říct, ano teď už to můžete říct, my sme to říkali, že to tak dopadne. Dopadlo. Fajn. Chtěla jsem být natolik charakter aby se na to teda dnes již můj bývalý přítel nemusel dívat.
Šli sme nocí, povídali si o tom co je a není, zase si spolu otevřeli lahváče a po půl roce sme byli zase tam kde vždycky. Ráno sme se zase ožralí ploužili městem a smáli se všem.
Nemohla sem o tom celý ten týden mluvit, protože sem nevěděla proč jsem pořád tak smutná. Docházely mi jen nějaké určité důvody ale nic celkově poznatelného. Co mě vlastně mrzelo? Co mě štvalo? Proč jsem byla tak zklamaná sama sebou. Ono odpovědi asi nejsou těžké pro nikoho ale nechtěla jsem o tom mluvit, nechtěla jsem to zjistit, že to tak doopravdy je.
Bylo to zklámání ze sebe samotné, z toho, že jsem si opět vybrala tu lehčí cestu plnou sraček a nesmyslů s ním a vzdala boj za vztah s perspektivním mužem, který byl do budoucího života. Mrzelo mě, že jsem to udělala hned v pátek, že jsme se rozešli tak bezcitně protože když člověk miluje ze dne na den to nevymaže. Že jsem byla zlá a arogantní ale já jsem byla strašně naštvaná. Byla jsem smutná z toho, že jediný muž co tady v tom městě je mi zase odešel ze života a nebyla jsem si jistá, že na to zase dokážu zapomenout., Bylo tak hrozně těžké překonat ze začátku ty sračky a dojeby které jsme způsobili ostatním lidem. Ztratila jsem kvůli tomu svého souseda, který pro mě byl a bude vždy důležtý kamarád. Byla sem smutná z toho, že jsme spolu vlatně byli šťastní, jen sme na sebe začali zbytečně srát a pak už sme oba dva ten boj o vztah vzdali.
Myslela sem, že to tento pátek bouchne že si pustím někde v keři s flaškou vína povídej a budu strašně brečet z toho všeho co se zase stalo a jak marná jsem. Nějak jsem to nestihla protože sem přišla na oheň v 10 večer a odcházela domů v 10 ráno z nekonečné kalby s mým králem srdce, který mě před obchodem objal a dal mi pusu, jak to dělávají páry. No prostě..nějak sem to obešla.
V sobotu jsem měla den se svojí kamarádkou, a pak posezení v životní hospodě, tak kolem mě procházely holky a říkaly nebuď z toho smutná, ja to sice absolutně nechápu ale fakt, radši nad tím vůbec nepřemýšlej. Říkám dobré, rozchody se dějou život plyne dál..a pak sem si povšimla..v tom prokletém rohu baru, kde kdysi dávno se král mého srdce líbal s mojí kamarádkou, že se tam pro změnu líbá nekdo jiný, ten který se na mě celý večer přátelsky smál, povídal si se mnou a děla jako že vůbec nic.
A teď se dostáváme do polemizačního centra, které je strašně komplikované. Protože já jsem jaká jsem a mám na kontě spousty nedobrých věcí, když tam přičteme ten pátek dá se řící, že on udělal naprosto to samé, můj bývalý přítel, který je týden se mnou rozejdený.
A já mu chtěkla říct tohle všechno o čem sem mluvila, dokonce mě i napadlo, že bych ten vztah ještě zachránila a byla schopna zničit všechen kontakt s králem srdce, ale on mi přímo před očima dokázal, že je odporný, zlý a sobecký egoistický idiot, který si své žničené ego musel pospravit hned vedle mě. Jde o jednoduchý princip, já jsem měla celý týden vyčítky z toho všeho a ještě jsem byla natolik charakter, že sem nechtěla aby vůbec můj král srdce přišel tam kde byl on.
Chtěla jsem s ním totiž zůstat kamarádka, ale to co se nestalo se stalo. Šla sem celou cestu v sobotu domů a zase jsem brečela, jako kdysi, bolelo mě z toho srdce, potřebovala sem aby mě někdo objal. Ještě mi tohle nikdo nikdy neudělal, jak vůbec někdo dokáže vyslovit miluju tě, když si ještě v ten samý den nabrnkne novou hvězdu. U mě bylo všem jasné, ke komu se vrátím, protože ho miluju neustále, ale on se mi vysral ještě k tomu na hlavu před celou hospodou a všema těma lidma...
A tak si opravdu říkám, jestli je tak hloupý, že si myslí, že mi to neubližuje, nebo že je opravdu tak sobecký že má všechno v piči, když si potřebuje zašukat?
už se to stalo podruhé....
a já nechci být ve společnosti lidí, kteří podráží své přátele a ty, kteří je mají rádi, nechci se zařadit do světa hnusu egoismu a sobectví...
sednu si potichu vedle krále svého srdce, který je na mě hodný teď aspoň na chvíli, budu to jen tiše pozorovat a vyhýbat se všemu co mi bude připomínat to, jaké hnusny jsou lidi schopni udělat. Nechápu,. proč sem vůbec kdy do těch vztahů lezla, je to podlé a hnusné, člověku to jenom ublíží a zničí ho to, a ještě k tomu když zjistí, že někdo o kom si myslel že ho měl fakt rád, to má všechno v piči.
Miluju koho miluju a jeho milovat budu a už mě nazjimá absolutně nic, nedělám si naděje, nedělám si plány, jen ten jeden je jasný, žádný vztah už...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me