close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Když se dny stávají jedním dlouhým a jen ta jedna zásadní minuta je odděluje protože se stalo to významné

11. července 2013 v 12:34 | Allis |  Místo pro vypsání..
Už dlouho jsme spolu snili o tom, že budeme usínat v polštářích a peřinách a probírat svět, jak to vždycky děláme. A v těch lesích a loukách, kde se ve tmě setkáváme nic takového není. Nevyhovující letní podmínky ale ničemu nemůžou bránit.
Ten večer jsem se na naši stanovou zahradu vrátila v jednu ráno s dvěma lahváčema v ruce, sedla jsem si do tmy a užívala si každou minutu toho, že ho tady zase mám u sebe. Povídali jsme si o přírodě, zvířatech, farmě vlastně úplně o všem co nás napadlo, smáli se ničemu a přitom s takovou radostí a pak mě objal a já sem mohla zase konečně usnout v té náručí a vnímala jsem každou sekundu celého tady toho okamžiku, který mi je tak vzácný a který se tak dlouho nestal a přitom jsem ho nejvíc potřebovala. Cítit zase tu sílu mužského objetí a ten pocit bezpečí, kdy neposloucháte jen ten váš dech ale ji toho druhého, zase mě políbil do vlasů a bylo to krásné.
A tak ponechme sentimentu a přesuňme se do reality města. Všichni o tom pořád mluví jako o něčem strašně nechutném. Na ruku jsem si napsala špína a přikládám si to na čelo abych se tomu smála. Všichni se mi snaží podlomit můj pevný postoj v této stiuaci, který zní, tak jsem se k němu vrátila, miluju ho a nechte mě teď už prostě být, však to zase skončí. Snaží se mě zlákat, odeštvat a pořád mi předhazujou všechno nejhorší jen aby mi tím otevřeli oči. A víte co šak jo, ale já ty oči nechci otvírat, k čemu to je, říkám to všem, nechme se unášet létem a neřešit zbytečně sračky, které lze odložit na září. Je to jak kráska a zvíře ale mě se v tomto případě spíš říka taková ta průměrná nezajimavá slečna nežli kráska, i když ve tmě..si každý může myslet své. Myslí, že mi snad ubližuje, nebo že to co mi dělá mi škodí ale vždyť se nic takového neděje. Je na mě hodný, stará se o mě když je potřeba a já o něj, smějeme se spolu, milujem se spolu, líbáme se spolu, nic zlého se mi s ním neděje ale oni sou pořád jako šílení, jak kdyby mi bral duši...přitom on už mi ji dávno vzal.
Končím s polemizačníma ožralýma rozhovorama se vsým bývalým přítelem protože mě to už nezajimá. První láska nikdy neodejde nadobro a víte co....mě je to vlastně už všechno jedno. Rozhodla jsem se být věrná, a uvidím jestli to dokáže život oplatit nějakým zázračným štěstím.
Seděla jsem tak ve tmě na kopci a kouřila ve dvě ráno cigáro, na tom místě, kde jsem na konci minulých prázdnin hystericky brečela bolestí srdce z toho jak mi hrozně ublížil, a předevčírem sem tam seděla znovu, na tom místě činu, kde ještě leží zaschlá krev z mého vykrváceného srdce, a tu bolest si dobře pamatuju, sedím tam tedy teď zase zamilovaná, s tím že pro něho udělám cokoliv a s polemizační otázkou jak poznám, že to rozhodnutí odejít z toho vztahu zase za ním bylo správné? Jak poznám jestli chci v životě svobodu nebo vztah, který neumím mít? Jak to všechno zjistit...jestli to co zase teď dělám s ním není zas jen nějaký letní přelud, který mě tam na konci léta do té trávy znovu položí s pláčem a tak to bude 20 let pořád dokola?
Ta bolest se nezapomíná, ale nerozumím tomu, že jemu to dokážu pořád všechno odpuštět, a já vlastně vím proč, protože dělám to samé co on, jen on si nepřipouští, že by mu to nějak ubližovalo. A jelikož ze mě vytvořil své druhé já, mě nezbývá nic než mlčet a radši nepřemýšlet a ostatní okolo by to měli začít dělat taky.


zpívám to u splavu, kde mě přes tu vodu nikdo neslyší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me