Většinou je to zase nějaký mezník školních roků, letos to nějak řešit nebudeme
je to mezník tady té letní lásky, čtyřleté lásky, která se dostala do mezníku s minulým rokem, kdy přesně před rokem jsme se opustili a skončili to, a jsme zase tady, a on to zase možná udělal a tentokrát jsem si to nezasloužila, byla jsem šikovná, věrná a hodná, žádná karma tady nemá šanci fugnovat protože není za co, a osud jestli jo, tak ať už jde taky doprdele.
už úplně cítím jak mi to strašně ublíží, jak na blití mi je při té představě, že se to zase muselo stát s mojí kamarádkou a že nemají žádné etické zábrany vůči ubližování lidem, vidíte kde to žijeme. ( je to ta co se s ní líbal kdysi tenkrát, když jsem byla zadaná a neměla žádné právo jim říkat tohle nemůžete) teď už tady žádné ale a bezmoc nebyla, teď jsem v plném právu.
zase umřu na pláč a na bolest srdce a tentokrát už opravdu nevím co mě zvedne na nohy, protože od něho ještě nechci odcházet a hlavně jestli se mezi něma vytvoří něco co sme měli my, tak to už seru na všechno a najdu si jiné přátele protože na to se dívat nebudu moct
tak mezník...buď a nebo..... už v ničem nenacházím logiku, a zapoměla jsem na své výročí 28. srpna...a třeba je to znamení.
nemohla jsem dneska spát, vstávala sem v šest, jen kvůli tomu co se mi honilo hlavou po tom, co jsem je viděla včera spolu odcházet, jak najednou zase měli mezi sebou to, co vůbec neměli když se vrátila. asi se už opavdu pobliju z toho, jak je kurva možné, že po tom co sem si s ní řekla, chovám se jakoby nic, celé sem to přešla aby to nemělo následky na další přátelství, mi ona před mýma vlastníma očima odejde s ním a dělá jakoby nic. S ním jsem měla minulý týden krásné vtipné ráno a najednou odchází. Je to tak odporné, místo toho aby si toho ona cenila, nakonec udělá ještě tohle.
Je to tak odporné, že slovo odporné je na to strašně slabé. Vidíte a dneska svítí slunce..a mě je do breku už od té chvíle co jsem tam zůstala jen tak sedět.
Víte nejde ani o to, že ho miluju a že ona je kdo je, jde tady o princip, a o to co jsou lidi schopní udělat. Mám zase pocit, že se musím pomodlit za to, aby se to prosím nestalo, protože já už nechci zase končit léto s tím, že mi zlomil srdce. Ale vím samozřejmě, že největší piča jsem tady já protože dobrovolně dávám tu možnost k tomu, aby mi ho zlomil.
Teď by bylo opravdu krásné, kdyby skutečně přijel ten co mi to slibuje. Jenže.....už nevím ani co. Pátek!
tady ten článek už si nechci asi nikdy číst, rve mi to všechno v těle a duši. Víno.