Včera večer jsem přijela, a zjistila jsem, že se mi to tady nelíbí pořád stejně jako když jsem odjížděla. Dobře možná ty lesy a kopce okolo, jsou o něco kouzelnější ale to je tak vše. Zatím mi zůstává vše utajeno, do éteru vyrážím až dnes, podívat se co se tu nezměnilo.
Jinak to bylo samozřejmě krásné, jsem konečně zorientovaná v našem hlavním městě, bylo krásné počasí, cigárko, pivečko, procházky. Moc hezké, jiné a uklidňující. Krásní muži ale říkala jsem si, že jednoho už jsem si vybrala tak to nebudem nějak hrotit stačí jeden že jo. V pondělí jsme se opili, já jsem si říkala doprdele, jestli ho už nikdy neuvidím, tak to nezvládnu. V úterý teda to přišlo, konečně, jsem viděla muže z fotky haha. Nevím prostě to nezvládám. Je to tak strašně jiné, mystické a kouzelné, že sem to s žádným jiným mužem nezažila. Viděli jsme se podruhé a stejně to bylo úplně jiné, než co sem zažila. Samozřejmě, že pořád hledám ty zádrhely, přece to nemůže být tak snadné všechno, kdoví co skrývá za tím milým úsměvem ale já už bohužel nejsem blbá a pokud jsou to všechno hry, tak se spolu můžem maximálně zasmát a dát si pivo. Možná jsem paranoidní tady z toho města, že v tom ten zádrhel vždycky byl, třeba někde jinde být nemusí že.
Ale bohužel, nikdo lepší už pro mě tady není. A já hlavně nikoho ani jiného nechci, v něm sem totiž objevila to skryté tajemství, jak umět mít vztah. A je to jednoduché, jediné o čem sem celou dobu snila bylo to aby ten člověk pochopil moji duši, moje já, aby chápal proč chodím polemizovat do tmy u cigarety když se ve dvě ráno vracím domů, proč hledám vysvětlení ve hvězdách a ve snech, a že prostě vydržím polemizovat nad životem třeba půl dne. Zatím to nikdo nepochopil...zatím!..:)
Prostě je to muž jakého jsem ještě nikdy nepotkala, a tak radši nic nedělám a nechávám to tak, stejně sem si to už na půl vydupala jen tím, že jsem napsala tu sms první já a proto už nic dělat nebudu osud...je osud.
A to je asi tak všechno co bych vám k tomu mohla říct, už jsem zase tady sedím tu a píšu vám ty žvásty co se mi vynoří v hlavě, pak si zase půjdu sednout do parku s vínem protože mám strach usínat střízlivá z těch všech pocitů, pak se půjdu zase zasmát do té hospody a půjdu domů a pak bude pátek a sobota a neděle a bude to zase jedno a to samé dokola.
Když jsem v neděli odjížděla, potkala sem krále srdce jak sedí na lavičče se zmalovanýma děvkama, mával a pokřikoval na mě, že nám ty telefonáty předešlou noc nevyšly, pak sem na mě tak podíval a řekl no já brečet nebudu samozřejmě, a já jsem se hrdě postavila a řekla jsem víš co, já už vůbec ne, jedu pryč ahoj, a tak jsem odešla. Strašně strašně moc zdebilovatěl a je nechutný, a proto se teď obrním a už s tím člověkem nikdy nesmím nikam odejít, zvlášť když jsem potkala někoho, kdo mi zase řekl, že mám hezké oči.
Na jednu stranu, není to vůbec snadné celé to tady, zase jsem sama, nebaví mě to, potřebuju už zase nějakou tu mužskou oporu, mít komu položit hlavu na rameno, když je mi smutno a mít koho chytit na ruku, když bych na chvíli potřebovala aby mě někdo vedl tím zrkvaveným světem..a tady zase nikdo není, brečím v noci před spaním, co s tím mám teď jako dělat zase najednou.....a vím, že to bude problém ještě na hodně dlouho, a proto mě to děsí ještě víc. A tady se rozdělujou dvě věci...být milován a sex...a ani jedno už mě tady v tomhle městě nečeká.
Jdu na víno
Zdravíme fanoušky textových her a příznivce umění. Darllovova akademie umění, znovu otevírá své brány po dvou letech od zavření. Neváhejte a přihlašte se na uměleckou akademii a užijte si tak spoustu zábavy!
Těšíme se na Vás, team Darllov