close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Freedom for everything and nothing

25. září 2013 v 13:19 | Allis |  Tady slečna A.
Kouřila jem dneska v parku cestou ze školy, konečně to bylo příjemné v tom slunci, a spadly přede mnou dva listy z červenooranžového stromu. No bylo to jasné, ahoj jsem tady přivítej mě s láskou-podzim. Nevím jaký pocit to ve mě vlastně zanechalo jen takový ten pocit, no jo zase. Je ten park teď takový hezký, je tam všude plno zelené trávy, stromy pomalu začínají chytat barvu a já si říkám, proč jsem si já idiot nevzala na sebe to krásné volánkové tričko když bylo ještě léto. zase až příští rok..zase.
Jako každý rok víme, že to prostě příjde, tak jako každý rok víme, že jsem na podzim sama protože je po létě.Heh.
Vynořilo se ve mě zase takové to,že chci mít kolem sebe mužskou pozornost a koketovat a smát se ničemu jen aby sem se smála s nima. Je to z toho osamění. Uvnitř cítím jak jsem hrozně nevyplněná po stránce lásky, jinak jsem spokojená. Žádné zlé lidi jsem od toho soudného dne ještě nepotkala. Nechodím na místa, kde bych ho mohla vyhledávat, vlastně se prostě snažím udržet si své silácké srdcové pocity na uzdě a nevím no, pozorovat třeba ten podzim.
Ze soboty na neděli ve čtvrt na 5 ráno mi přišla žádost o zavolání. V něděli ráno jsem se tomu tolik smála, že si vůbec dovoluje mě žádat o plýtvání kreditem na jeho osobu, asi si spletl číslo, já už nejsem na lince voláme chceme mít sex.
Dá se říci, že tou svojí najivní letní láskou(z hlavního města), odpoutávám všechno ve mě tak, že nemyslím na to na co vím že už nikdy nemůžu. V neděli tu byl opět telefonát, který mě rozhodil víc než kdy jindy. Snažím se to brát bez najivity a s rezervou ale v neděli jsem byla ještě opilá ze soboty a tak to vemě zanechalo jakýsi emoční zlom, který se mě drží do dnes. Strašně toho muže chci a nevím jak budu žít s tím, že je jen nějaký pomíjívý osud, co se objevil a já vím, že rychle odejde. Ale ať sem aspoň přijede, chci ho políbit! Chrání mě, a to je dobře a já sem do něho zamilovaná. Ještě do dalších dvou ale to jsou sračky protože to je z nudy tady v tom městě. Je to pošetilé a a vím, že jak to rychle začalo tak to zase skončí. Ale baví mě se s nima opíjet.
Jako každá správná milující žena, mám na nočním stolku knihu od muže života - Jacka Kerouaca, snažím se předběhnout ten film, takže Big Sur. Víte, já nevím. Nejhorší na světě není ani to, když vás opustí někdo pro koho byste umřeli, nebo když vám zlomí srdce někdo koho milujete, nebo když si myslíte, že je to láska navždy ale vlastně není na nikdy. nejhorší na životě je to, když poznáte někoho, kdo víte, že by byl přesně ten muž, co by s váma seděl pod noční oblohou a polemizoval o přírodě, o kruté moderní době, o tom jak létají ptáci, jak krásně svítí hvězdy, o tom jak jsme každý ve vnitru několik osobností, o tom proč láska a prostě, že takový muž, co víte, že by byl ten pravý už je dávno mrtvý. Každou tu stránku čtu s takovým úsmevěm a po několika větách vždycky řeknu Doprdele Jacku to nemůže být možné. On by byl ten ideál a já nevím co mám dělat :D Jako ono vlastně nejde dělat nic jen to člověka trochu vysává ohledně životní naděje na lásku.
No a tak co že, svou osamělost nedávám znát, na povrch se směju a jsem strašně free a happy, nikdo nemusí vědět co se děje doma před usnutím, že si půl hodiny prohlížím fotky muže který se stal mou letní láskou v hlavním městě, že mám vystlané polštáře tak abych je mohla objímat a že když sedím v hospodě vedle nějakého muže, toužím se k němu jen tak na chvíli schoulit na rameno a opřít o něho hlavu a zároveň o něj vlastně opřít únavu z té samoty.
Stále to nechávám všechno plout, ono tam určitě ještě někde něco bude, jen víte sem tam to přijde, člověk si pustí tu Lanu, zjistí, že tří přítele už opustil, byl zrazen tím nejhorším, Jack je mrtvý, pražák v praze a tak to je.
Ale venku konečně svítí slunce, a ze stromů opadává lístí, přiroda se zase mění a naše životy buď stojí nebo doufáme v něco nového, stereotyp posledních dvou let mě dohnal ke strachu takovému, že abych se mu vyhla udělám cokoliv.
Jakože třeba půjdu na pivo a zamiluju se do barmana, nebo pojedu pracovat a zamiluju se do muže kterého znám už 4 roky a nikdy se mi nelíbil, nebo budu odmítat sex protože lidem i ubližuje, nebo začnu zase číst, nebo budu najivně před spaním snít o tom jak si beru svou letní lásku, nebo se zase o víkendu propiju do stříliva a budu si moct říct ty vole příští sobotu mám 20 let, a tak je na čase hodit jehlu do kupky sena, nesnažit se ji hledat nechat ji tam zemřít a vyrazit kupředu. A věřte že až na tu větu ohledně jehly se to všechno jaksi děje. ha.
co to je 20? nic v tomhle městě věk nikdy nic neznamenal, ale pro mě to bude věk kdy zvednu plachty a i kdybych je měla zvednout jenom na řece do té prahy pro něho dojedu :D
strašně se mi nechce polemizovat do hloubky mého nitra protože mám strach, že bych mohla otevřít to co jsem na konci srpna uzavřela. přeci jen ta žádost o zavolání mě rozhodila ale jen tajně. ještě že už jsem spala:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me