Od posledního týdne prázdnin je to všechno hrozně stereotypni, stejné pocity, stejně trapné a najivni zamilovanosti, stejný strach ze stejných věcí, výlet do druhého domova na dušičky, který způsobuje tu nejhorší bolest, touha po tom napravit to jen jednou věcí a je to tak hrozně stereotypně děsivé a bolestivé, že už opravdu nevím co po mě kdo chce
dneska to vidím na férovku na zbabělé řešení problémů alkoholem takže 5krát si dám po pivu a 5krát si dám po malé becherovce díky jinak se složím
napsáno včera publikováno dnes, splněno v tom nejhorším slova smyslu ať mě třeba život sežere už, zase nemůžu nikomu nic říct a zase sem to udělala a tentokrát už to znamená to největší fiasko světa, přišla sem o pul 10 ráno z hospody a probudila sem se o půl šesté večer a to fakt nechceš dám si dneska kofolu a hlavně nasadím tvář jakože úsměv a vše oukej a nikdy tohle neřeknu.....zase sem si řešila bolest jím..a to už přece nemám dělat když mám 20 ne...kurva, a volala praha...takže prý příští pátek a tomu se říká teprve mejdlo