V tomhle si byla ale najivní hodně špatně a velmi omylem.
Ach ano, období, kdy sem nic emocionálně neřešila, kdy mi moje pocity byly jedno, kdy sem měla v hlavě prázdno a prostě beztarostně žila, je zase pryč a tak ven s tím že jo.
_____________________________________________________________________________
Kdysi dávno jsem měla přítele, takového, který mě miloval se vším všudy a strašně moc, na život a na smrt, a já jsem se mu oddala, alespoň na chvíli. Měla jsem někoho kdo usínal vedle mě a ke komu jsem cítila prostě ve svém vyjadřování a ve svém nitru naprostou svobodu, že už jsme prostě byli my.
I potom co už nebyl, zamilovat se bylo tak lehké, i když se to mnohdy zdálo naprosto nemožné, ale ono i přesto bylo, a oni mě měli rádi, i přes to všechno jaká jsem byla.
Pronásledována démonem zničení a strachu, jsem prožila tyto tři vztahy s tím, že už do žádného tady v tomhle městě nikdy nepůjdu, že už se ani nebudu zamilovávat protože na mě nikdo nemá co hezkého poznat, nejsem dobrá přítelkyně, nejsem prostě taková ta něžná dívka, která se oddá muži na 100% a bude tou něžnou květinkou vedle něj sedět a složí mu do klína celý svůj život. Chodím a ponaučuji se z chyb, a hlavně z těch mých jelikož jich bylo spousta a děsivé na tom je, že si nejsem vědoma, že by to jakkoliv fungovalo.
Jde zhruba asi o tuhle zásádní nechutnost a k smrti děsivou poblitou realitu, minulý rok, v podobném časovém období se odehrávalo přesně to samé viz. 2012 kdy jsem zase řešila sebe jako nevhodnou kandidátku na vztah. Přijde mi naprosto uboze trapné, že jsem jednou měla nezávazný sex v životě a ono z toho hnedka musí začít vznikat něco víc a nejhorší, že oboustraně. Jenže ten muž vůbec není prostě takový, jakého bych si teď muže představovala, navíc prostě se z toho zas posere celé město, celá hospoda a mě už nebaví být furt středem dění vztahů v tomto městě, stačilo jednou. Navíc ja ten vztah asi fakt nechci, pohybuju se teď mezi těma dvěma stranama znáte to, kdy jako ta zamilovanost tam je, kdyby to celé skončilo, tak mě to bude srát ale. Své svobody si vážím velmi moc, jsem zase jako utržená ze řetezu protože je to už dlouho ten poslední vztah, na otázku on nebo přátelé vždy odpovídám přátelé a prostě ne! nejsou to zamilované barikády, které by to měly všchno překonat.
Já nevím, chci se fakt nudit, zase jako předtím, kdy sem své city měla uzavřené v krabičce a byly tam, já věděla, že tam jsou a nemusela sem ji otvírat dokud sem nechtěla. Teď sem musela, protože sem musela přijít na to co cítím, stále to jistě nevím a už mě to unavuje řešit. tento muž nemůže být žádný můj osud nebo co, je to celé absurdní prostě. a proč mi ti chlapi nevěří, když říkám, že prostě když jim vstoupím do života já tak to dopadne zle, zlomila sem srdce všem třem svým přítelům tak ať si kurva nechají říct.
V prvním vztahu sem byla nevěrná, a do teď je to ta nejhorší věc, které se bojím, že se může opakovat. Není to dořešené ještě celé na to, aby vznikal vztah. Nikdy nebude dokud budu tady a to je přece pořád dokola ne?!
V neděli sem udělala zlo, které jsem potlačila jinak by mě zabilo, tento víkend mi přišly zase tři sosky o zavolání, což znamená, že zas..nevím radši nechci vědět co, řekla sem si musím tomu odolat třikrát pokud to zvládnu pak od něho můžu být očistěna, jenže nikdo zase nechápe, že to nikdy nebude můj přítel za kým půjdu když mi bude nejhůř ale bude to král srdce protože mi to vykompenzuje svou přítomností.
Navíc všichni dycky strašně chtějí, abych se jim se vším svěřila, aby mi mohli pomoct, aby sem se o ně opřela když budu chtít životní oporu a já to prostě už nikdy neudělám! udělala jsem to teď naposled, že jsem se nechala zlákat tady tím vším, tou pomocnou rukou a objetím, bylo to hrozně krásné mít někoho kdo vás obejme když jsem brečela ale potom najednou co, jednoho rána jsem se probudila a zjistila, tak a jsem v tom zase sama, odešel, a už tady zase nikdo není, sem sama zase vhozená do toho světa a prostě to rvalo srdce.
A proto vím, že to už nikdy nedovolím aby se mi člověk takhle dostal pod kůži do srdce protože kdo odejde dřív, přítel nebo to moje vnitřní já které mě utěšuje? odpověď nezbytná
A prostě narovinu mám strach z těch vztahů už. Až je mi z toho do breku.
Samozřejmě, že za všechno může král mého srdce, který mě naučil to mít všechno takhle. Umět si poradit sama, nespoléhat na muže co se vedle něho ráno probouzím, nepočítat s romantikou nebo zvaním na večeři, nepočítat s oporou nebo pomocí, nechápat gentlementské gesta.
A tak to vidíte já jdu jo, a říkám nech mě ja si s tím poradím sama, prosím nekupuj mi kytky to nezvládám, nevař mi večeři s překvapením to prostě neumím přijímat, nepotřebuju tvoji pomoc mám sebe, ten účet si zaplatím sama hlavně za mě nic neplať jsem soběstačná a prosím ta snídaně fakt není potřeba, vždyť už jdu domů. Padampadampššššš vítej milá
Maras. Si říkám, jestli jsem vlastně žena, a jestli někdy najdu muže, který se se mnou smíří.
A hlavně co se stalo, bylo to, že přijela moje pražská letní láska, opravdu přijel, čekal na mě na nadráží, kouřil cigaretu, pak se na mě usmál a objal mě. Cítila jsem se jak kdybych byla poprvé v životě s mužem, každý ten dotek každá ta pusa, úplně prostě, strašně, nevím ty vole. Tak sme požili strašně krásný den, plný těch jeho jiskrných očích a pohledů a úsměvů a řečí, a pak zase odjel a už nepřijel. Pak mi jen volal, že mě má rád. No a já našla svého Jacka v trochu jiném poddání, ale prostě toho chlapa chci a nejsem připravená se toho vzdát, i jenom když o tom píšu, svírá se ve mě všechno protože jsem strašně dlouho nepotkala někoho takového, koho sice neznám ale tak nějak úplně ani nemusím protože vím že když něco řekl a nebo já, tak to bylo jak kdyby sme se znali strašně dlouho, a to je přesně ten muž, kterého bych si představovala. A dívejte jo, to tak jede jedna najivní pipinka do prahy z maloměsta, potká někoho celkem zásádního a přece jenom dokáže to že ji někdo takový řekne, že mu na ni záleží jo. Trochu mě uklidňuje, že můžu mít naději na lásku.
Tak jsem si myslela, že to bude všechno klídek, ale se mi ta dvacítka moc rozjet nepovedla co, nepovedený nezávazný sex, nepovedené zvládnuté emoce z druhého domova řešené úplně stejně jako minulý rok, a zamilovanost, která mě rve úplně nepopsatelně. Jinak stále stejné řešení problémů jako minulý podzim, a já řekla, že nedopustím stereotyp. Tak je asi na čase miláčku, odmítnout a rozhodnout ve všem co se teď okolo tebe děje, mít svoji nejdražší svobodu, nikomu neničit životy, a třeba se ještě jednou on tamten někdy vrátí.
Uuf...strašně moc všeho!
tak sem si tak seděla celý minulý týden na pivu, pouštěla si tohle, řešila jak to celé udělat když sme se teda zamilovali bla bla, upíjela jsem nerozhodnost a střízlivost mi konečně pomáhá to řešit