Otevřela se zavřená brána vzpomínek
Brána vzpomínek které otevírají naprosto všechno
Všechno co kdysi bylo hezké a teď už není
Není a nebude a smiřovat se s tím je pořád tak težké
Těžké uvědomit si co všechno kdysi tak moc znamenalo
Znamenalo a zkončilo
Zkončilo to, že bylo všechno schované někde v nitru
V nitru mě a nešlo to ven když jsem nechtěla
Nechtěla jsem se pořád ubíjet tím vším
Vším co mi ublížilo a tak jem to zavřela
Zavřela a cítíla se tak hezky
Hezky a spokojeně, když pak najednou přijde něco
Něco co zase všechno vynese na povrch
Na povrch kde to všechno zase kurevsky bolí
Bolí a mám strach že zase dlouho bolet nepřestane
Nepřestane protože teď už nevím jak tu bránu zase zavřít
Zavřít ji abych mohla být zase aspoň jen tak šťastná
Šťastná a neutrápená tou bolestí
Bolestí, která je tak silná a nezničitelná
Nezničitelná tak, že vím že bude uvnitř mě navždy
Navždy dokud....................
A to je právě to co nikdo neví
Takže ať mě teď prosím nechají zase chvíli, žít si v tom kurevstvu a nezatěžujou mě nějakýma zbytečnýma pocitama vztahama řeškama a sobectvím, mám v sobě tak strašně moc zloby a agrese, že dneska opravdu prosím na mě pomalinku.....
Neměla sem tam vůbec jezdit věděla sem, že to bude všechno v hajzlu zase, ale najivně sem spoléhala, že jsem silnější, nejsem.
Pocit samoty a zoufalství zase přivodil něco co je strašně zybtečné a absurdní a musí se to řešit a mě to naprosto vyčerpává. Všechno se zase zhroutilo jako domeček z karet, zhroutilo to moje silné a nastavené neutrápené já, které bylo v jednu chvíli tak hrozně nahoře, zase spadlo a to se vším všudy. A zase mi zůstal jen ten pocit, marnosti, zoufalosti a bolesti.
A našla jsem svého Jacka a je to zas akorát víte kde....
Pátek echm....