strašně moc ho miluju, neskutečně nepopsatelně moc ho miluju a potřebuju a nemůžu bez něho žít
nevím co jemu se stalo ale říká mi, že mě taky miluje a že si mě vezme a že chce jenom mě
asi ví co potřebuju slyšet, a víte jak já to potřebuju, někomu na chvíli položit tu hlavu na rameno a nevnímat nic jiného než objetí toho člověka, a jemu tu hlavu na to rameno potřebuju pokládat nejvíce, potřebuju aby mě držel pod stolem za ruku, aby mě objímal kolem ramen a vytvořil tak ten pocit, že mě ochrání a že přece....ji nemůže nikdo ubližovat tohle privilegium mám jenom já
já nevím prostě, ať mi ho teď prosím nikdo nebere, zbyl mi zase jenom on kdo dokáže zachránit moje srdce, a mojí přátelé
seděla jsem tak vždycky včera na záchodě na zemi, a říkala sem si bože, já ho zase strašně miluju proč? nebo jaktože že ho zase po těch 4 letech a tolika ublíženích mám sílu milovat zase tak moc. Mám z toho možná zase strach trochu, hlavně víte z čeho...z toho jak mi zase ublíží. Ale četla sem, že pokud se lidi z minulosti pořád vracejí do přítomnosti asi tam prostě musí být, a já si nebudu dobrovolně způsobovat bolest a trápení, když s ním ten pocit štěstí můžu mít.
a taky slibuju, že už přestanu psát jak ho opustím, protože....no prostě přestanu.