close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

look there is a star

10. ledna 2014 v 14:30 | Allis |  Místo pro vypsání..
chodím po těch nočních ulicích, vůbec se mi nechce domů, ani nevím proč, za rohem ve svitu pouliční lampy si vykouřím svoji poslední cigaretu a strašně se na to soustředím a přitom..je to prostě jen cigareta
chodím těma ulicema a plním je svýma myšlenkama a svými sny a zároveň taky strachem z toho, že zůstanou jen v mojí hlavě a neprozkoumají ten svět, který potřebuju vidět
je jarní leden a všichni mají zase problémy že není sníh, příjde mi to jako trapně ohraná pohádka, která nemá konce a já si představuju jak se mezi tím davem rvu kupředu a křičím ne! mě se takové počasí líbí
však co, slunce sem tam vysvitne, nepadá mi sníh do ksichtu a ani mi neklouže každý krok na ledě, vidíte já to začínám pozorovat ohromné pokroky s uměním být spokojená
ze svého života jem se neprodleně rozhodla odstranit všechny věci, které mají špatný vliv nebo snad způsobují pocit úzkosti a nebo dokonce jsou úplně tak moc zbytečnými, že dokáží odletět s větrem pryč
a tak to budu dělat dokud to bude možné
zásadně si nedávám předsevzetí ale stejně pociťuju, jakoby to nějak můj mozek podvědomě vnímal, že se stal nějaký mezník nečeho a že je šance mít ten štít trochu očištěn a lze něco změnit, tak já pracuju jen na tom, že si vytvářím pomyslnou půdu pod nohama, která je pevná, stabilní, vyrovnaná a optimistická..v určitém slova smyslu
zjistila jsem že konec roku 2013 mě uzavřel do šílené bubliny, ze které se mi hrozně nechtělo ven, uzavřela jsem se v ní a tam si vytvořila svůj malý svět, ve kterém žilo pivo, cigarety, hospody, muži, a vlastně jedním slovem bylo všechno úplně beze smyslu, nechtěla sem nic jiného vidět, prožívat...asi sem měla strach, že tam venku čeká ještě nějaké další nebezpečí
a teď jsem najednou otevřela oči a zjistila, že procházení v přírodě mi tak hrozně chybělo, a že být konečně zase sama sebou bez chlastu je hrozně povzbuzující
zase mi došlo, že jsou tady cíle kterých musím dosáhnout a že si přece nemůžu sednout do hospody a pořád jen přemýšlet nad tím, co mi bylo vzato, kdo mě poslal do hajzlu, jak sama jsem a řešit zase jen to co se mi nedpovedlo
díky čemu to přišlo ovšem těžko říct ale vítám to, neodháním to
jediného muže, kterého jsem si v životě nechala, myslím v tom srdci jakože...je král srdce, a už nebudu vůbec jakýmkoliv stylem rozebírat co se děje a nebo neděje...ve strachu z toho co mi zase udělá žít budu ale není to horší než žít bez něho
přemýšlela jsem tak, jak jsem kdysi teď opravdu nevím které z těch tisíce opustím ho to bylo...když sem to zase řekla a zase to nedokázala, jak jsem se z toho hroutila, brečela, měla strach to všem říct, nedokázala žít ani minutu s tím, že se to stalo..a jak teď už vlastně je mi úplně jedno co za věci se děje
lze to nazvat trochu ubohou a bezpáteřní cestou ale........to už přeci jinak ani nejde brečela jsem nad tím 3 roky ten 4 rok si vychutnám trochu jinak, a ano nemám právo nikomu nic říkat o jejich špatných partnerech nebo chybách s nimi protože já jsem ten co tohle celé nezvládl a už to ano..naprosto už to vzdal, jakkoliv s tím bojovat
ale mě to už nevadí, je to skoro to jediné co mi dá ten pocit a o to se nepřipravím
někdy si připadám, že jsme tady jako žížaly, plácáme se tady v tom městě, lezeme jeden přes druhého, hledáme nenalezitelné a pořád to celé nechceme vzdát, samozřejmě, že vyhraje ten kdo se jako první zavrtá a vyleze v jiné hlíně..ale jak to asi udělat zvednout ty kotvy a jít
nechat to tady všechno, nechat tady jeho
děj se co děj bude to jediné řešení, které se v tomto roce bude muset stát
a já vím co nechci, což je poloviční vítězství v otázkách - život
a chci přestat ubližovat mužům, kteří za nic nemůžou, a chci přestat řvát okolo sebe že za nic nemůžu já a svádět chyby na všechny ostatní, a chci přestat chtít vyhrávat všechny hádky....a chci být zase alespoň na chvíli, ta klidná osoba, která si povídá a směje se
wuhuuu
nevím jestli je správné dělat to tak jak to dělám, že to zase všechno zavřu, ty bolesti a ten stesk po tom co mi chybí a přenesu pozornost na něco jiného..ale takhle to funguje, takhle to hodlám dělat dokud budu muset
dokud nenajdu něco co přebije všechno co z té uzavřené krbice bolesti a stesku dokáže vylézt


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me